Věnováno babirusa.blog.cz
V semeništi chaosu se před počátkem Slova zrodil Indiferentní Opičák, s ušima přimknutýma k lebce, s jedním předním zubem, s frajersky nasazenou kšiltovkou a s botami bez podrážek. Malý, ježatý, sebevědomý Opičák. Půl hodiny po jeho dobrovolném příchodu do chaosu zemřel, aniž by si byl třeba jen uprdl naším směrem. Od té doby se na něj v podobě rozličných mužů a žen pějí více či méně přehnané ódy. Den, kdy se jeho ruka objevila, aby vytáhla do blankytných nebes košík s ovocem, a potom zemřela s ním znovu, uvězněna ve Dveřích, které jí nikdo nemohl pomoci vyrazit sekerou a z kterých stále trčely rezavé hřebíky, patřil k nejštastnějším v životě Perly, činorodé, víc než dobře stavěné bojovnici za ženská práva, jejíž jediný prostředek obživy spočíval v tom, že se zavírala s tlupou společnic do komory, v níž se hromadilo nesnědené jídlo a diskutovala o bezpráví mezi pohlavím s onou chladnou apatií neochvějníého nesouhlasu, která tak slušně slouží mrzkým spekulantům. Slečna Perla si nepřála, aby se běžné záležitosti všedních dnů svěřovaly mužům, poněvadž bezvýhradně věřila, že muži si musí na záchodě pohvizdovat, aby nezapomněli, který otvor si pak mají utřít.
Mechanicky zdvořilá, avšak v rozhořčení tvrdá, nekompromisní až do morku kosti, patřila mezi nejzasloužilejší členky Dámského hnutí, které se rekrutovalo z bývalých pradlen a převážně mentálně zaostalých chovanek psychiatrických léčeben. Když zemřel Indiferentní Opičák (dále jen IO) poprvé, propukla v pláč, jež jí strhal rysy do šeredné nevypočitatelnosti a odsoudil ji k poněkud smutnému trestu, spočívající v neodvratném přesvědčením o vlastním významu. Jelikož neměla žádný majetek, který by nepocházel přímo z fondu Dámského hnutí, její skrovné, ba chudinské oblečení jevilo už známky opotřebování a dokud se její cesta nezkřížila s Alexem, z boží (a každý ví, že bůh je muž; protože kdyby byl žena, sperma po chutnalo jako čokoláda) vůle vagabundem ad absurdum, ovšem neméně bohatým, věnovala mnoho času proplácením směnek na doručitele.
V ten den totiž, kdy se ruka natáhla po košíku s ovocem, měla její obět vyjít na světlo světa a coby symbol nezměrné naděje, která, jak věřila, se jí v celé záležitosti týkala nejmíň, zajistit jí i ostatním ženám slávu v hávu anonymity. Ten den se totiž setkala náhodou, která působí jako řízení, s Alexem, který zrovna rybařil v zátoce nedaleko města Taidži, nahazoval háček a tvářil se jak candát na Sahaře ("Taková trofejní štika, mhm, mhm..."), právě když vykročila svýma bezvadnýma nohama po eskalátoru z letiště plného Japonců vstříc konferenci, jejíž téma znělo O nepoužitelnosti samců vzhledem k jejich regresivní patologické vylízanosti. Ta převaha názorů, ta bdělost postřehů, jimiž zaháněla do koutů i nejchytřejší mozky, naháněla jejím sokům hrůzu a zanechávala je v přechodné, leč konzistencí velmi husté zamlženosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat