Jelikož předchozí příběh se netěší čtenářské přízni, jsem setrvačností nucen v něm pokračovat tak dlouho, dokud nezačne když ne působit, tedy alespoň otravovat. Abychom se pro nějaké nicotné přehlednutí neutopili v moři slov, připravil jsem si pro vás shrnutí. Mizina Perly, sirotek Alex a zdechlý IO, střídavě se rozpínající nad hlavami pozemšťanů v kolotoči práce, sexu, nevěr a zábavy. Slib, který Alex dal svému pěstounovi na smrtelné posteli a dosud jej svazoval, dokonce paralyzoval svou přísažností i osten zášti Perly, která nikdy nepřenesla přes srdce, že jí dal snoubenec kopačky jen několik hodin před obřadem. Počkat. Prozradil jsem spoilery.
Myslím, že ještě neměla žádné zkušenosti s análním dováděním, když se v téměř vylidněné uličce, v centru Brooklynu, kde se narodila i vyrostla, čelně srazili dva negři a jeden tomu druhému nacpal hlavu do odpadkového koše, stáhl si kalhoty a zasunul (říkala si, jak je velký) svůj objemný náklad onomu do zadku a donutil ji tak bolestně zapisovat program, aby už nikdy neobcházela hlavní vchody pro nějaký zadní, pokud zároveň nechce být znásilněna do zadku negrem bezmála černějším než tato strana, vonícím po potu uhelné sluje, s hlavou nacpanou do koše. Perla utekla s křikem a slzami, aby ještě téhož dne sepsala dlouhý, desetistránkový, snad až teatrální článek do NY Times a Orbituralu, v němž se zpovídala ze všech trampot s muži a s oním posledním bolestným zážitkem svěřovala se zvláště, aby zachránila poslední zbytky, již torza své ženské citlivosti a důstojnosti. Dokud neměla to štěstí a nepochovala otce, prožila dospívání v trémě a hrůze z tělesných trestů, jimiž ji otec, vlastně ji i její matku, vytrvale zasypával, kdykoliv se jen trochu napil, což bylo v podstatě každý večer. Zdali se jednalo o zasloužené štěstí a doslova vliv IO, nevěděla a za nic na světě se jí nechtělo vydávat na tenkou dráhu domněnek. Dokonce jí v den, kdy se její otec vrhl z mostu do rozbouřených vln East Riveru, lomcovalo štěstí takovou měrou, že se jí podlamovala chodidla a v přirození cítila šimravé, ne nepříjemné mravenčení. Bylo to těsně po jejích devatenáctých narozeninách, měla za sebou dva nikterak vážné vztahy, tou dobou už začínala druhý semestr na Kingsborough a vzduch se ještě hodiny po té novině jakoby tetelil jemnou mázdrou nabyté svobody. Hned zavolala svému příteli a vydali se na noční tah, který zakončili zaklesnuti do sebe ve vaně, téměř vypuštěné, se střepy sklenic šampaňského plavajících u dna. Její potíž, překážka, něco, co si nemohla uvědomit a co si neuvědomila, dokud se nevyznala ve výdutích svého pohledu na život, než jí stačil osudově ovlivnit Alex, spočívala v sebepřijetí, vlastně spíše jeho absenci. A tak nedělala ani to, ani ono, jen zaplňovala prázdna okamžiků s královskou chutí všech rozkošnic, které byly v dětství vydatně bity.
Myslím, že ještě neměla žádné zkušenosti s análním dováděním, když se v téměř vylidněné uličce, v centru Brooklynu, kde se narodila i vyrostla, čelně srazili dva negři a jeden tomu druhému nacpal hlavu do odpadkového koše, stáhl si kalhoty a zasunul (říkala si, jak je velký) svůj objemný náklad onomu do zadku a donutil ji tak bolestně zapisovat program, aby už nikdy neobcházela hlavní vchody pro nějaký zadní, pokud zároveň nechce být znásilněna do zadku negrem bezmála černějším než tato strana, vonícím po potu uhelné sluje, s hlavou nacpanou do koše. Perla utekla s křikem a slzami, aby ještě téhož dne sepsala dlouhý, desetistránkový, snad až teatrální článek do NY Times a Orbituralu, v němž se zpovídala ze všech trampot s muži a s oním posledním bolestným zážitkem svěřovala se zvláště, aby zachránila poslední zbytky, již torza své ženské citlivosti a důstojnosti. Dokud neměla to štěstí a nepochovala otce, prožila dospívání v trémě a hrůze z tělesných trestů, jimiž ji otec, vlastně ji i její matku, vytrvale zasypával, kdykoliv se jen trochu napil, což bylo v podstatě každý večer. Zdali se jednalo o zasloužené štěstí a doslova vliv IO, nevěděla a za nic na světě se jí nechtělo vydávat na tenkou dráhu domněnek. Dokonce jí v den, kdy se její otec vrhl z mostu do rozbouřených vln East Riveru, lomcovalo štěstí takovou měrou, že se jí podlamovala chodidla a v přirození cítila šimravé, ne nepříjemné mravenčení. Bylo to těsně po jejích devatenáctých narozeninách, měla za sebou dva nikterak vážné vztahy, tou dobou už začínala druhý semestr na Kingsborough a vzduch se ještě hodiny po té novině jakoby tetelil jemnou mázdrou nabyté svobody. Hned zavolala svému příteli a vydali se na noční tah, který zakončili zaklesnuti do sebe ve vaně, téměř vypuštěné, se střepy sklenic šampaňského plavajících u dna. Její potíž, překážka, něco, co si nemohla uvědomit a co si neuvědomila, dokud se nevyznala ve výdutích svého pohledu na život, než jí stačil osudově ovlivnit Alex, spočívala v sebepřijetí, vlastně spíše jeho absenci. A tak nedělala ani to, ani ono, jen zaplňovala prázdna okamžiků s královskou chutí všech rozkošnic, které byly v dětství vydatně bity.
Později, když už byla zavedená reportérka, mohla si dovolit utrácet a platila si za profesionální eskort a milence, kteří ji několika přesně mířenými slovy rozpálili a později se v ní hrabali s rutinérstvím automechaniků odstaveného spartaka, skvělý sex přesto nezažila ani tehdy, ani potom. S novinařinou sekla v pětadvaceti a dál už Perlu známe pouze jako novodobou bojovnici za práva žen, v křesle kanceláře Dámského hnutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat