"Slib mi, že budeš žít, jako by se nic nestalo, abych mohl zemřít v míru." Mé srdce hoří navěky pro tebe. Má oprátko, můj dechu, osude mého osudu mrtvičnatého přebývání v polodžungli, polobažině duchů, v kolébce prázdna, jež zove se světem. Protože i když tě vytvořily tužby bílých mužů, aby tě mohly zneužívat beztrestněji než dobytče, pro mě jsi vrabec, neexistuje nic jiného než klisna a vrabec, jeptiška a královna, ani Bůh nezapomíná, že ti omylem svěřil víc, než původně zamýšlel. Musel z tebe udělat událost, když už jsi byla tak vybraná, že si sám chodil nad tebou potají vyhonit. Zasadil semínko, které tě přivedlo do květu a tvůj pigment dal podobu ženské podstatě, úplné a konečné, královsky dokonalé, jež na žhavých bedrech rovníků sestoupila ze stromů daleko dřív, než jsme ztratili srst a vymanili se z područí opů. Obdařena neznámou, zvláštní rozkoší těla, kterými tvé bílé sestry nedisponují a pokud, tak jen jako vyrostlé teprve včera - jak houby po dešti, prchají od tebe, závidí ti, neboť tě mají za náhodnou, malátnou a všemocnou vládkyni, budící pohoršení z nadslunečného hedvábného lože, které je tvým trůnem.
Společně putovat k jednomu cíli... to je víc než bloudění prstem po mapě... to je odevzdanost lásky.
Tolik mi chybí pohled na kouřící komíny, obejmutí křehké křivky zad, něžné chvilky s milovanou bytostí. Pojídání vietnamských raků v kombinézách silničářů, pečení si v troubě na 200 stupňů malebných hrníčků z fima. Chce se skoro proskotačit noc vířivým tobogánem vzpomínání na chvíle, které nelze nahradit ani obnovit, chvíle, jež minuly a jimž není dáno znovu vyvolat záplavu radostí. Ty okamžiky, pro něž a jedině pro něž stojí za to udržovat pochodeň žití zažehlou.
Nepovyšuj se, sic snížení už čeká na vhodný termín, aby zahájilo odvetná opatření. A pokud myslíš, že jsi něco extra, tak se mrkni na smetiště, je plné výjimečných lidských bytostí.
Společně putovat k jednomu cíli... to je víc než bloudění prstem po mapě... to je odevzdanost lásky.
Tolik mi chybí pohled na kouřící komíny, obejmutí křehké křivky zad, něžné chvilky s milovanou bytostí. Pojídání vietnamských raků v kombinézách silničářů, pečení si v troubě na 200 stupňů malebných hrníčků z fima. Chce se skoro proskotačit noc vířivým tobogánem vzpomínání na chvíle, které nelze nahradit ani obnovit, chvíle, jež minuly a jimž není dáno znovu vyvolat záplavu radostí. Ty okamžiky, pro něž a jedině pro něž stojí za to udržovat pochodeň žití zažehlou.
Nepovyšuj se, sic snížení už čeká na vhodný termín, aby zahájilo odvetná opatření. A pokud myslíš, že jsi něco extra, tak se mrkni na smetiště, je plné výjimečných lidských bytostí.
Na křižovatce odbočuj vždycky tak, aby ses nemusel na další vracet. Čas někdy jsou peníze a peníze mají vyhrazeno speciální místo v pekle. Proto (ne)plýtvej penězi.
Vkládej naději jen do lidí, které bezvýhradně miluješ. Mohou tě tak bez výčitek svědomí zklamat, aniž bys propadal zbytečným nervům.
Na ženy po špičkách, na děvky s plnou polní, protože proč? Žádnej bastard ještě nevyhrál ženskou tím, že by zemřel z lásky k ní. Vyhrál ji tak, že donutil jinýho pitomce, aby pro ni zemřel on.
Žádné komentáře:
Okomentovat