Junak obtáhl selku, spasil se útěkem

Novinky mám. Přišla za mnou vytvarovaná kunda z posky a chtěla se se mnou vyfotit. U rotopedu. Říkám enpí, no problemo. Tak zamávala na svou společnici opodál a ta nás cvakla zrcadlovkou z bazaru. Ona neméně svůdná kámoška chtěla taky jednu, ale už se mi nechtělo se fotit s náhodnými mladicemi.
Říkala mi, že jezdím skvěle. Tak šeptám skromně: "Jsem na kole jak Zátopek na dráze, prostě nepřekonatelný, ďábel, vítězím v olympijských rekordech..."

I v posteli, ale tam si dávám načas.

"To je krása," a chvěla se.

"Jo, kotě, jsem v pletkách tisíckrát silnější, než bomba, kterou shodili na Hirošimu. Jaká škoda, že mě nepoznáš."

"Proč ne? Zaplatím ti, abys mi udělal dítě."

"Ne, ne, znám svou cenu, nabídka by měla převýšit poptávku. A navíc by ti tekly slzičky... na konec je každý sám. Tekly by ti nervy z toho špunta, až bys ho povila."

"Potřebuju chlapa, pro smilování boží, chlapa," opakovala horkým dechem. Tiskla se ke mně kozama a zvedala víčko.

"Copak, máš střep v oku? Ti ho vytáhnu, když se nebudeš hýbat. Máš moc hezké oči, víš to?"

"Děkuji, jsi můj anděl.. anděl strážný."
"Tak to tě právě opouští, sbohem!"

Počkal jsem si, než vyšla ze sprch a vyšla z fitka, rozloučila se s fotografkou, pak jsem ji chvíli sledoval přecházet světla a těsně před nějakým skladem koberců zatáhl do křoví a zaškrtil její hedvábnou šálou.

Sere mě, že každé mé setkání s chytrou, moudrou, soběstačnou, způsobilou, vyrovnanou, přátelskou, milou, jemnou a přitažlivou ženskou musí končit její smrti! Nějak si o to koleduje její něžnější stránka.