Za oknem ranní mrazík, smog, inverze, cejch města, sedím skloněn nad chcankoidním patokem, nějaký usměvavý, bezstarostný dvacetiletý kohoutek z kolejí mě v noci obral o prachy v kanastě, holka, se kterou jsem chrápal, se na mě vysrala kvůli spolužačce ze základky, neměl jsem z čeho zaplatit činži a celkově jsem neměl chuť dál žít. V baru, kde jsem byl stálý host, si na mě za zády ukazovali a strouhali mi před očima mrkvičku.
Na stole ležely i paklíky cigár a dobrá flaška třešňovice. Nechával jsem si ji na horší časy, které pomalu nadcházely. Když přešlo pár známých posměváčků, objevila se bývalka, která si za mnou přisedla, překřížila ty dvě nylonové věci, kvůli kterým se odpouští a začla mě utěšovat. "S., vždyť kvůli jedné kopretince slunce nesvítí. Najdeš si jinou babu. Nejsi až tak ošklivý a třeba potkáš nějakou blbku, která je vysazená na opilce." Jen přilívala olej do kamen. Málem jsem se rozplakal, oči potažené mázdrou opilosti pomalu vlhly. Začal jsem ji mlátit pěstma, byly to jen takové ranky do ramen a prsou, chtěl jsem ji odpudit, aby zmizla. Jakýsi děda s bílou bradkou jak ten herec Dennis Nevzpomenusidál se zvedl od jiného stolu, vypískl: "co to, co je" a zas si sedl. Na pěstěné tváři ji hrál úsměv, a i přes tu bundu jsem viděl, jak se jí houpají dudy, když brala do zaječích ze sport baru. Přišel za mnou její nabíječ, který stál za dveřma. "Ty mi jebeš do buchty?" zahučel. "Jebal jsem, ale to je naštěstí minulost. Nyní je celá tvá." Napřáhl se k ráně, mnou však projel pocit, že na to mám, viděl jsem na stěně za ním reklamu na božkov a ten začouzený pajzl, ten výběh, kde jsem si hleděl džbánků, nějak dýchal mír a tu jsem si rázem v mžiku uvědomil, že na podobném neutrálním místě bych si přál zemřít, ale až o padesát let později. Uhnul jsem, naznačil pravý hák a levičkou jsem ho jebl na spánek, sidekick do břicha, pak naplocho do krku, mám malé ruce, takže se nechci prát, a kdo se pere, ví, že je to nevýhoda, ale jak ležel, tak byl hotový a už sténal v uličce a já ho kopal vyztuženou podrážkou hlava nehlava, bývalka ječela, jak kdyby ji trhaly nehty. Zvuky jak z filmu, lilo se pivo štamgastů opodál, popelníky se řinčivě rozlétávaly a tehdy jsem vrcholně ztvárnil hlavu z Doomu, nebe bylo rudé. Nic jsem neinkasoval, jen jsem ho řezal, pes by neschytal hůř. Pamatuji se, že když jsem skončil vyčerpáním, v celém lokálu bylo ticho. Předtím hluk jak před mší, najednou ticho, že bys slyšel padnout jehlu. Určitě doufali, že mě někdo zastaví - uklízečka, náhodný kolemjdoucí, Bůh, prostě někdo. Nevím, co se dělo okolo, ale pode mnou ležel v tratolišti krve nějaký ulízaný uzlík svalů s potrhaným trikem, gatěmi na maděru, s páskem vysoukaným, bez boty, s vytrhaným chomáčem vlasů a s peněženkou, která mu napůl trčela z kapsy. Vypadal, že usnul v drtiči plechu a tak nějak bizarně či aspoň nepatřičně, jako by se chystal na metalový koncert v kvádru!
Na stole ležely i paklíky cigár a dobrá flaška třešňovice. Nechával jsem si ji na horší časy, které pomalu nadcházely. Když přešlo pár známých posměváčků, objevila se bývalka, která si za mnou přisedla, překřížila ty dvě nylonové věci, kvůli kterým se odpouští a začla mě utěšovat. "S., vždyť kvůli jedné kopretince slunce nesvítí. Najdeš si jinou babu. Nejsi až tak ošklivý a třeba potkáš nějakou blbku, která je vysazená na opilce." Jen přilívala olej do kamen. Málem jsem se rozplakal, oči potažené mázdrou opilosti pomalu vlhly. Začal jsem ji mlátit pěstma, byly to jen takové ranky do ramen a prsou, chtěl jsem ji odpudit, aby zmizla. Jakýsi děda s bílou bradkou jak ten herec Dennis Nevzpomenusidál se zvedl od jiného stolu, vypískl: "co to, co je" a zas si sedl. Na pěstěné tváři ji hrál úsměv, a i přes tu bundu jsem viděl, jak se jí houpají dudy, když brala do zaječích ze sport baru. Přišel za mnou její nabíječ, který stál za dveřma. "Ty mi jebeš do buchty?" zahučel. "Jebal jsem, ale to je naštěstí minulost. Nyní je celá tvá." Napřáhl se k ráně, mnou však projel pocit, že na to mám, viděl jsem na stěně za ním reklamu na božkov a ten začouzený pajzl, ten výběh, kde jsem si hleděl džbánků, nějak dýchal mír a tu jsem si rázem v mžiku uvědomil, že na podobném neutrálním místě bych si přál zemřít, ale až o padesát let později. Uhnul jsem, naznačil pravý hák a levičkou jsem ho jebl na spánek, sidekick do břicha, pak naplocho do krku, mám malé ruce, takže se nechci prát, a kdo se pere, ví, že je to nevýhoda, ale jak ležel, tak byl hotový a už sténal v uličce a já ho kopal vyztuženou podrážkou hlava nehlava, bývalka ječela, jak kdyby ji trhaly nehty. Zvuky jak z filmu, lilo se pivo štamgastů opodál, popelníky se řinčivě rozlétávaly a tehdy jsem vrcholně ztvárnil hlavu z Doomu, nebe bylo rudé. Nic jsem neinkasoval, jen jsem ho řezal, pes by neschytal hůř. Pamatuji se, že když jsem skončil vyčerpáním, v celém lokálu bylo ticho. Předtím hluk jak před mší, najednou ticho, že bys slyšel padnout jehlu. Určitě doufali, že mě někdo zastaví - uklízečka, náhodný kolemjdoucí, Bůh, prostě někdo. Nevím, co se dělo okolo, ale pode mnou ležel v tratolišti krve nějaký ulízaný uzlík svalů s potrhaným trikem, gatěmi na maděru, s páskem vysoukaným, bez boty, s vytrhaným chomáčem vlasů a s peněženkou, která mu napůl trčela z kapsy. Vypadal, že usnul v drtiči plechu a tak nějak bizarně či aspoň nepatřičně, jako by se chystal na metalový koncert v kvádru!
Šel jsem se vychcat a kupodivu nikdo nic neříkal. Všichni jen stáli a hleděli na mě. Šel jsem se sice vychcat, ale zadem se dalo vyjít ven, tak jsem v poklidu odešel a nikdo mi nebránil. Dlouho jsem se tam neukázal, než si mě nepozvali policajti. Ale i později, když jsem měl možnost reflexe, potom co to uhrálo do autu, jsem si nikdy nedokázal vysvětlit, proč se celá ta scéna strhla. Ale jak bylo všecko zničené a zpřeházené, se mi moc líbilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat