Jak ve znázornění porážky. (Myšleno výjevu. Kde se vyjeví mnoho padlých a raněných, obvykle se ta kompromitovaná část plátna zatemňuje, abychom nemuseli být smutní nejen za vítěze, ale i za poražené). Kde se jen co šustne. Má myšlenka je prostá a zároveň slibná. Jak dostat všechny ostatní do vody, abych se jen já mohl hřát na slunci?
Slunko už ne. Je tu divný sklon, zemská osa má tendenci se tu zvrhávat. Normálně jsem spálený do krvava. Puchýře jak z ruského komiksu. Propíchám je všecky. Na pět fází hojení sice můžeme takovým způsobem zapomenout, ale aspoň vysvitna pravá podstata mozolů. Že jsou totiž bolestivé a vysilující - jako život. Pokud nemáte štígro a nejste za vodou. Co teprve ženské s lodičkami.. nebo žabkami... nebo čímkoliv, co zvrásňuje kůži. Se jí tam může objevít podobné znamení, na palci u nohy se nalívá. Holka s puchýři na nohách, to už je na pováženou, jestli jí chcete předžvýkávat kapra nebo platit za kosmetiku.
Pokožka je totiž spojena s povahou člověka. Když je hladká jako úhoř, je vše v nejlepším pořádku. Jakmile ale máte sebemenší záděrky nebo pupínky, vaše hormonální hladina je, stejně jako letora, je mírně řečeno vyšinutá a vy si koledujete o pořádný průšvih, ať už ve vztazích, při zábavě nebo při podnikání. Protože kdo není normální, ten je odepsaný. Viděl jsem to kdysi kolem sebe. Nejzajímavější lidi končili jako baskeři, což je sice vtipný konec, ale taky docela otravný. Furt lepší než pech. Ti, co měli křídla, se potáceli u popelnic a načichli výkaly. Jenom dobří lidé se měli pořád dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat