Páliva ředkev v prdeli

Až večer se bude prolévat (cedit) krev nad psacím strojem! Tak nebude, mám v sobě málo chlastu na deník, vede se jen opilý:

Jedné letní noci roku 1694 pozvala nešťastně vdaná korunní princezna hannoverská do svých komnat milence. Pohledný mladý kavalír se už ze schůzky nevrátil. V neděli kolem desáté hodiny večer odešel pan Philipp Christoph, hrabě Königsmarck ze svého sídla v severoněmeckém Hannoveru a pod pláštěm tmy spěchal k zámku na řece Leine. Ten den ráno dostal písemné pozvání na noční návštěvu u Sophie Dorothey, mladé ženy korunního prince hannoverského. Ačkoliv dopis psala jemu neznámá ruka, pozvánku na tajnou schůzku s milovanou ženou přijal Philipp bez jediného zaváhání, protože od jejich posledního setkání uplynulo mnoho týdnů. Pravděpodobně si byl také vědom významného data: 1. července 1694 uplynuly čtyři roky ode dne, kdy si poprvé vyměnili milostné dopisy. I když Sophia Dorothea dopis nenapsala ani nenadiktovala, byla příjemně překvapena, když spatřila tak neočekávaně svého milence. Podezření, že tím dopisem někdo nastražil léčku, a jakoukoli
obezřetnost přehlušila radost z opětovného setkání. V každém případě museli počítat s tím, že jejich hra na schovávanou jednou skončí. Druhého dne za rozbřesku měl pro Sophii Dorotheu přijet kočár. Doufala, že se konečně vyprostí z manželství se svým bratrancem Georgem Ludwigem, k němuž nechovala pražádné city, a uprchne ze zámku, kde se nikdy necítila volně. Na druhý den měla začít nový život s Philippem. Podrobnosti pečlivě naplánovaného útěku si milenci dohodli ještě předtím, než se rozešli; potom jim nezbývalo než počítat hodiny do rozbřesku. Druhý den ráno však paní Sophia Dorothea čekala marně. Philipp nepřišel a neposlal ani žádnou zprávu na vysvětlenou. Zmizel navždycky.

Hraběnka Platenová