"Vidíš toho zlého pána tamhle? Vyřid svým sestrám..."
Ta paní, která vyslala z dlaně fouknutím vosu, byla podobná porcelánové panně. Ocitla se v posledním dílu The Flash. Jen mě někdy baví periferně obhlížet, přitom nadrátovaný, co si na nás producenti připraví. Často jde všanc poctivost, chápejte, prosím, tu kráčí o risk ztráty poctivosti, když se díváte. Já jsem samozřejmě nevinný jak lilie, ale lidi hrubšího zrna, s většími problémy a znalostí života, by mohly být nepříznivě ovlivněni tím, co vidí na obrazovce a co pak zpětně mohou vracet do reality. Čímž chci říct, že se může stát, že neodhadnou míru, jak mohou posuzovat akční rádius a když se jim něco přihodí, něco trapného třeba, o čem se nechtějí šířit, okamžitě si bezděčně vypomohou nějakou scénkou z Přátel nebo The Fringe. Nebo jak se jmenoval ten ufologický pořad. Aby způsobili poprask. A zametli pod kobereček ostudu. Případně pro prestiž z překonání společného znemožnění.
Divím se, že jsem ještě nezačal žrát skříňku, překližka IKEA. Takový tu mám režim. Přes den nejím vůbec a v noci sháním dávku cukrů & tuků jak tažný valach.
Problém je, že už zas začínám propadat insomnii, moc ty flašky jedu, měl bych se zas stát člověkem; asi každý tuší, jak je to těžké, jak jednou přijdete na chuť sladu atd., málokdo najde v sobě vnitřní zábrany a hlavně energii se zastavit. Kdyby aspoň stát rozdával odznáčky s hláškami typu: vykonej denně, co bys nepřál ani nepříteli a zastav se tam, možná by se otrlí klopiči dali přesvědčit, že bobříci mají vyšší cenu než játra na sračku. Ovšem játra jsou děsně relativní (funkčně) orgány a patří v porovnání s ostatními vodiči tepel v těle paradoxně k nejohroženějším, přestože se mohou realizovat bez zbytečných komplikací. I ti osmdesátníci, které zkoumali v domovech důchodců, často měli játra a slezinu ve stavu, který by jim mohli závidět školáci na střední. Přestože složení dnešních domovů důchodců známe, nejedná se o podvrh, když reknu, že to jsou vesměs horníci, aspoň odtamtud, odkud pocházím. Vlastně většina chlapů, které jsem v životě měl před očima, fárali. Je to vlastně divná věc, dobývat se do země, že? Jak nějaký teplý (teplokrevný, aby se slovíček nechytali kritici) krtek. Dloubíš ďůru, která vede jenom níž. A pak, nebo nejprv, tě čeká zbytnění cév nebo slepota. Trudný úděl, možná i ne tak trudný, když nic nečekáš.
Asi bych neměl cvičit a pít současně. Skončím jak pan Viewegh, prdne mi sval osrdečníku, pokud nerozvážně nastavím po létech odpočinku dril. Ale tak za deset babek, tak blízko, kdo by odolal? Store ještě blíž. Věřte nebo ne, stojí strategicky na rovině. Mám si tedy patrně vybrat, nebo mi právě Stvořitel Tajuplných Exosfér naznačuje, že mohu mít obojí naráz?! Ježíši Kriste.. nevím, jak se tam pokaždé ten Kristus připlete!
Ta paní, která vyslala z dlaně fouknutím vosu, byla podobná porcelánové panně. Ocitla se v posledním dílu The Flash. Jen mě někdy baví periferně obhlížet, přitom nadrátovaný, co si na nás producenti připraví. Často jde všanc poctivost, chápejte, prosím, tu kráčí o risk ztráty poctivosti, když se díváte. Já jsem samozřejmě nevinný jak lilie, ale lidi hrubšího zrna, s většími problémy a znalostí života, by mohly být nepříznivě ovlivněni tím, co vidí na obrazovce a co pak zpětně mohou vracet do reality. Čímž chci říct, že se může stát, že neodhadnou míru, jak mohou posuzovat akční rádius a když se jim něco přihodí, něco trapného třeba, o čem se nechtějí šířit, okamžitě si bezděčně vypomohou nějakou scénkou z Přátel nebo The Fringe. Nebo jak se jmenoval ten ufologický pořad. Aby způsobili poprask. A zametli pod kobereček ostudu. Případně pro prestiž z překonání společného znemožnění.
Divím se, že jsem ještě nezačal žrát skříňku, překližka IKEA. Takový tu mám režim. Přes den nejím vůbec a v noci sháním dávku cukrů & tuků jak tažný valach.
Problém je, že už zas začínám propadat insomnii, moc ty flašky jedu, měl bych se zas stát člověkem; asi každý tuší, jak je to těžké, jak jednou přijdete na chuť sladu atd., málokdo najde v sobě vnitřní zábrany a hlavně energii se zastavit. Kdyby aspoň stát rozdával odznáčky s hláškami typu: vykonej denně, co bys nepřál ani nepříteli a zastav se tam, možná by se otrlí klopiči dali přesvědčit, že bobříci mají vyšší cenu než játra na sračku. Ovšem játra jsou děsně relativní (funkčně) orgány a patří v porovnání s ostatními vodiči tepel v těle paradoxně k nejohroženějším, přestože se mohou realizovat bez zbytečných komplikací. I ti osmdesátníci, které zkoumali v domovech důchodců, často měli játra a slezinu ve stavu, který by jim mohli závidět školáci na střední. Přestože složení dnešních domovů důchodců známe, nejedná se o podvrh, když reknu, že to jsou vesměs horníci, aspoň odtamtud, odkud pocházím. Vlastně většina chlapů, které jsem v životě měl před očima, fárali. Je to vlastně divná věc, dobývat se do země, že? Jak nějaký teplý (teplokrevný, aby se slovíček nechytali kritici) krtek. Dloubíš ďůru, která vede jenom níž. A pak, nebo nejprv, tě čeká zbytnění cév nebo slepota. Trudný úděl, možná i ne tak trudný, když nic nečekáš.
Asi bych neměl cvičit a pít současně. Skončím jak pan Viewegh, prdne mi sval osrdečníku, pokud nerozvážně nastavím po létech odpočinku dril. Ale tak za deset babek, tak blízko, kdo by odolal? Store ještě blíž. Věřte nebo ne, stojí strategicky na rovině. Mám si tedy patrně vybrat, nebo mi právě Stvořitel Tajuplných Exosfér naznačuje, že mohu mít obojí naráz?! Ježíši Kriste.. nevím, jak se tam pokaždé ten Kristus připlete!
A kam se chcu jednou podívat? Zajímá se blogerka Nana. Kamkoliv, kde si můžu zajít do nevěstince a prznit čtrnáctiletou Mexičanku... co řve agua picante a umývá si tělo a trvalo by mi aspoň minutu, než bych ji našel, jak je malá. Pak by to byl s tou malou princeznou závod králíků, jako když vystartují školáci běh na jednu míli. Ale i tak bych ji bral.
A taky chci stříbro ve vlasech a křeslo od Chippendala. A hlavně mě neberte vážně, chi.
Žádné komentáře:
Okomentovat