Věnováno mému srdíčku D.
Jak mi bylo řečeno, jsem toliko synem ženy.. a synem muže. Nejsem ničím víc tedy? Myslel jsem, že ano. Ostatně, co na původu? Plebejci nikdy neocení původ a ostatních není ani co bys spočítal na prstech ruky. Chtěl bych být raději synem šakalí samice, jejíž hlad je milencem bouří! a tygra, jehož krvežívnivnost je známa: nemohl bych být méně zlý. A když s planoucíma očima a vlasy bičovanými deštěm bloudím za bouřlivých nocí kolem příbytků, jež postavili jacísi lidé, jak osaměle, skoro jak kámen, se cítívám, zastavuje vprostřed cest, zakrývaje si znetvořenou patvář kusem černé látky.
*
Nespočine na mé šerednosti zrak, poznamenané s úsměvem hluboké nenávisti, šerednost dané mi samotným nejvyšším Stvořitelem. Který každého jitra šíří v přírodě blahodarné teplo, zatímco já sedím v hloubi své oblíbené jeskyně a hledím upřeně do tmy a v nervydrásajícím smutku, jímž jsem zpit hůř než pozdním portugalem, biju pěstmi do rozdrásaných prsou, chabých a slabých. Dýchám, jen tak cítím dech, přece dýchám - a kdo mě tluče do hlav železnou tyčí, slyší kovadlinu dopadat na kladivo. Nedovedu však plakat, neboť jsem zatlačil utrpení do končin nevědomí. Realita je stokrát horší než sen.
*
Buďte si jistější než svým životem, že máte před sebou netvora, jehož tvář nelze spatřit, která číhá v stínech a je přece méně strašlivá než jeho nelítostná duše. Leč přece nejsem zločincem a můžete-li, věřte, že žádné lidské srdce není hroznější.
Přesto se ve vzácných okamžicích pokládám za krásného. Věříte-li, že krása značí ješitnost, pak vskutku krásní nejste a musíte to tušit. Proč byste jinak s takovým opovržením hleděli na tvář bližního? Neboť všichni jsou ješitnější než my.
*
Nejsi jako neskromný tisícerý tajemník nitra, očím napospas vydán a snadno se nechající oklamat. Nejsi ani jako hrdlo buldoka zmítající se v zubech nástrahy. Spíš jsi jako člověk, který se na ulici zastaví - ale sotva přejde pohřeb, už pochoduje zas sám za sebou.
Však jsi krásnější než noc. Majestátnější než pohostinnost.
*
Je mnoho jich. Neznají štěstí. Necítí se šťastně a co je k tomu vede, že milují? Že život milují. "Odejdi od tohoto krbu, není tu tvé místo." Tak mě vyhazují, tak odcházím. Jako bych přecházel ze země do druhé, všude pohrdán. Ti, co říkají, že trpím od dětství vrozeným šílenství, mi přijdou soucitnější, než ti, kteří říkají, že mě stihla nesmírná pýcha, jako Satana, který chtěl být roven Bohu.
*
Jen přistupte, slibuji, že budete stále obklopena dechem nejvonnějších květin, budete chodit po drahocenných kobercích a ulehat do aksamitových podušek!
podle M.
Žádné komentáře:
Okomentovat