sem stále panic

věnováno vlhké mušli Kiře
tichému šílení na útesu beznaděje

porád mi jebe v čůrákovi, zvedá se a zas svíjí, kloní se za světlem
do teplé jeskyně, za vyholenou gruzínkou, co roztahuje v noci nejvíc
své žilkované nohy, modře žilkované líce a prsy jak vozy,
po kterých projedu pysk i kokota

nejsem magor, jen jsem nezasunul
nikdy, chci to víc než umřít bleskem,
chybí mí bouře vynuceného sexu,
chodim po vokolí a očumuju mladé matky
v domácnostech, za okny, jak vrtí zadky

opíchal bych je před manželi, unesl
okolo oběda a držel zavřené v zatuchlé,
krysami prolezlé díře, přikované k mříži

nasadil bych jim do hub nějakou železnou
násadu, aby mě nepokousali, až by
mi denně, vyhublé a špinavé, kouřily

koupal bych je v roztocích,
v chloridu fosforečném
aby je krysy just ohryzovaly,
jejich kundy aby ustavičně tekly

necítím už šlem
ani banánové dražé
z jejich ucpaných spermatem děr

čurák se nadýmá potěšením
z přípravy plánů,
děvky, vás já miluji,
jste lehký, vás dřu

soukalová si nenamazala lyže, proto byla ve slalomu až pátá, v dalekém Oslu. tam bych za ní letěl economic třídou a po závodě stalkoval ji k hotelu. našel bych ji přes recepci, vkradl se do pokoje, už jen hovor s ní by mě vzrušil, pak bych ji omámil rajským plynem a naložil do traku, vše pod rouškou tmy, nikdo by nic neviděl ani neslyšel. až by se probudila na matraci plné štěnic, zaplakala by, najednou není přezírává, ale já bych nic nedal na pláč, prokazuji ji službu - kdo by ji to tak dobře udělal? a roztrhl ji podvlíkačky, jediné ohadření, co by na sobě tou dobou měla. dál už by to bylo pod taktovkou čističe puntičkáře. její přítel Soukal by podal oznámení o pohřešované na policejní stanici. za dva dny by se rozjela obrovská pátračka. našli by hovno, každá stopa by vedla do slepé uličky, tou dobou by byla ze Soukalové už stejně polomrtvola, rozpíchaná v každé díře a plazící se za denní hodinovou kuřbou, aby unikla zmutovaným švábům v obřím terárku, kde by měla možnost toho času žít. ani biatlon by ji neuchránil od traumatického zážitku setkání s nepohodlím! sledoval bych napjatě její boj s osudem. představuji si, že by jí vyschly slzy během prvních osmi až dvanácti hodin, pak by jela na nouzový režim posmrkávání. zato já bych se nabil na roky dopředu. tělo oreády a mysl naivního tajfunu, navíc šilhavé ženy jsou v milostných hrách velmi vášnivé, by způsobily nárust klacka o půl stopy. jak jsem toužil po bezmála dokonalé děvce - a teď ji mám před nosem. a ještě na Valentýna. těžko se lze někdy ubránit dojetí, jak má svět určité záležitosti tip ťop pošéfované, jak se stanou právě tehdy, když jsou vyprošeny a očekávány. už je to tak zařízeno, aby se člověku většinou splnilo, na co v hloubi duše myslí. natolik vžitá představa, že ji nehodlám bourat.

je ráno, ještě před kuropěním, a text byl sepsán v náhlém hnutí mysli. popisuje děje budoucna bez nároku na vykoupení.