Rozdrcení mezi dvěma kameny za svatokrádež

Předchozí článek jsme věnovali, tento ani za nic. Ovšem kdo chce, ať si na něj dělá práva. Bude o historii trestu smrti. Pokud pro někoho smrt je trestem, pak se určitě rád dozví, jak se kdysi popravovalo.

Začněmě zlehka, ohýnkem: Tzv. oheň ze čtyř stran řadíme mezi zlatý standard.

Říkalo se, že odsouzená je panna, což
také skutečně potvrdily čtyři matrony, jejichž
úkolem bylo to ověřit, ale zároveň ji
tribunál odsoudil za to, že obcovala s ďáblem,
což údajně "nevývratně zjistil".

Cíl by jasný - přesvědčit se, zda mohla panna obcovat s ďáblem.

Tak např. pohlaví Johanky z Arky plálo a všichni mohli vidět, že s ďáblem skutečně obcovala.

Po spálení šatů je pak patrné, že odhrábnutý oheň zažehl to, co obvykle skrývala.

Jinak se řešili luteránští kacíři.

Na každé zastávce a že jich na cestě "pomalého ohně" nebylo málo,

přivázali jednoho kacíře ke konci vahadla,

jehož pomocí ho pomalu spouštěli do ohně

a pak ho zase vytahovali, aby se jeho muka prodloužila.

Přichází na řadu chuťovka pro labužníky. Tak řečené rozříznutí provazem.
Nesmíme zapomenout na inovaci, kterou
zavedli hugenoti v jižní Francii proti
katolíkům. Svlečeného odsouzence
položili na napnutý provaz a kotníky
i zápěstí mu svázali pod provazem. Dva
muži ho drželi za paže, tahali jím po
provaze a zároveň dbali, aby z něj nespadl,
zatímco třetí jim pomáhal tak, že
se opíral do jeho hýždí. Po mnoha pohybech
sem a tam byl odsouzenec rozříznut
vedví.

Je známo, že Caligula rád popravoval pilou. A ne že by řezal uprostřed těla, ale hezky vzal nešťastníka po délce.

Dioclecián ho v příkladech následoval. Vymyslel techniku tak, že se začínalo u hlavy a končilo v rozkroku.

Pak si ještě pomohl inovací, když začínali kati řezat v tříslech.

Nohy se držely co nejdýl roztažené a šlo se pěkně od třísel až k hlavě.

Ztráta vědomí přicházela až někde na úrovni pupku.

Samozřejmě mučený visel celou dobu hlavou dolů,

aby se mozek okyslišoval a zároveň příliš rychle nevykrvácel.

Čtvrtilo se, svazovalo do obojků, rdousilo, střílelo, strkalo do plynové komory, hezky po persku páralo břucho, řezalo hrdlo, navinovaly se útroby, sv. Erasmus měl vytažená střeva navinutá na drátku, zaváděl se hrot, strkalo se z výšky, z hradeb i oken, nechalo se pojít vyčerpáním, strkala se chudákům do úst hruška úzkosti, která jím bránila mluvit, pit, jíst, vrhalo se do klece, zdilo se, v kobkách se nasazovaly železné masky, křižovalo, pohřbívalo zaživa zahrabaváním, napichovalo se na kůl, ale hlavně se stahovalo z kůže.

Ve staré Indii prováděli stažení pálením pokožky. Loučemi spálili kůži po celém povrchu těla až na živé maso. Odsouzenec tak utrpěl popáleniny třetího stupně (jako když spadne letadlo) a trvalo pár dní, než zemřel za slušných bolestí. Chudák nadaný Marsyás, který porazil Appolóna ve hře na lyru. Byl přivázán k borovici a stažen zaživa z kůže. Borovička se musela otřásat v kořenech, slyšíc ten jekot!

Podle Monestiera