Občas cítím, že hořím. Vychází ze mne marnosti kouř, tolikeré marnosti, že z ní pálí v živůtku, kouře rodícího se v mé kundičce. Občas myslím na ztopořeného Sherminatora a hrabu si přitom v klíně. Prci, prci, hody, hody, oprcej mě do pohody. Pak mě dlouze trápí svět. Udělám si dobře a najednou se zatoulám v myšlenkách a nemůžu se najít, tehdy svět bolí nejvíce. Ze všeho je mi do breku. A už tak docela nehořím, zato pláču. Zpod víček odkapává endorfin, mám ho všude, zatéká i pod kalhotky do škvírek, neviditelná nit smutku na něj střádá korálky slz. A složím ještě poklonku, pukrletku cukrlátek našemu dvornímu anaforistovi, tomu, který teď píše na jiném blogu než proti zdi. Ale pořád na ní hází hrách fantómů, prosím, pěkně, ještě nás dráždi žabími stehýnky apriori sanačního dojmu z bohatě navrstvených, nahlodaných slov. Cítím se jak disperzní egocentrik v područí nominální poučky. Nevím, či se smát proletariátu výjevů nebo se heuristicky vypařit v plebiscit Vkusu. Je to zároveň lapidární i neurčité, neboť analogií k aroganci zvratu stvoříme pouze skeptickou prognózu, především tehdy se emise výrazu přemostí k dispozici pochopení. Pak seberozhněvanější dialektik nerozčísne prosvištivší šavli konspiračního vtipu. Zas se zrodí minoritní událost a koloběh zrození může následně předsudečně bujet. Dělej, co dělej, stejně z tebe zbude prach a biomasa. Jsi-li solventní, pokračuj ve šlapkách, v opaku našlapuj zvolna a miluj drsně. Jako promotér krachu. Jako žolík rigorózna. Však víš, co abreaktivní děvky po souložích chtějí. Další soulož výměnou za finance, z kousání penisů jim vypadaly zuby, třeba narazit umělý chrup. Ke katarzi dochází až na smrtelné posteli. Tehdy se buď smíříš, jsi-li dost senilní a zmožený, s minulými stimulacemi a přičtěs si je k lehkosti, nebo se bez valného úspěchu propasportizuješ až do dalšího zrození - v Šutru na pobřeží identity konceptu etablovaného s neúctou k pokroku a Nejvyššímu. Katalyzátor moci, tak se mimochodem jmenuje jeden artifakt sloužící k motivaci jednání, který jsem stvořil v počítačové hře, anex(kt)ivně zanechá sympatie ve čtenářkách s velkým objemem košíčku. Je po něm větší energie, víc emfáze na počáteční sbližovací, natálně-mortální relace. Bolest, smích, hysterie, smutek, tak se dá shrnout život ve čtyřech slov, abychom nebyli příliš falešní, tak přidáme ještě hlod - lidi si života neváží. Serou na něj i na sebe. Až ho celý poserou. Většina lidí není připravena na smrt, ani na svou, ani na cizí. Smrt je děsí... ohromně překvapí... ohromně ohromí. Ještě že ji nosím po kapsách a ve chvilce, kdy si ji plánuji střihnout, na ni zálibně zamrkám a budu připraven. Jsem kdysi, za mladých a mladých let, četl filozofy v řečtině, nosil jsem si kapesní vydání slovníku v botě a louskal, považte, Hérakleita, toho uplakánka, toho kormidelníka absurdna, svět mi byl duší výparu z něj. Na všechno měl připravenou odpověď, takže mi přišel chytrý. Jak žil, tak zemřel. Nahromaděním vody v orgánech (akvaholik) při slunění a pomazaný hnojem. Plus s literárním bombastickým dovětkem, že psi, kteří ho, nepoznavše jej zahnojeného, roztrhali. Zlomek: "Psi štěkají na toho, koho nepoznávají." Myslel, že bahno mu prodlouží trvání. Jaký bloud, opravdový poeta!
Naše žití je smrt jiných a žití jiných je naše smrt.
Nicméně článek nikdy nemá být o pi**, ale o pivu. Proto vás zahrnu přízní. V létě jsem tak jezdila na minifesťáčky a koncíky a slovo dalo slovo, prostě jsem nad pivem potkala kluka svých snů. Měl všechno, byl krásný a bohatý, kupoval mi panáky - a co měl v gatích, holky, ani se do mě nevlezl. Tak jsme si po koncertě jeho kapely zalezli do místnosti, kde už nikdo nebyl, bylo zhasnuto a tam jsme na sebe skočili. Jenže po chvilce někdo prudce vrazil dovnitř a rozsvícenou baterkou mířil na nás - jen tam tak stál a svítil. "A., co tu děláš?" "Zmiz, ty kokote." On se otočil a pelášil do tmy.
Ano, neuhádnete, jednalo se totiž o mého exe, který mě už měsíce doslova pronásleduje. Chodí za mnou všude, kam se hnu, dává mi štěnice do kabelky atd. Na tom koncertě nebyl. Prostě jen přišel, posvítil a utekl. Chvíli jsem to své lásce vysvětlovala, tak šel a zmlátil ho, ale teď už je to v pořádku, stýkáme se dál. A furt si to užíváme!
Žádné komentáře:
Okomentovat