Ovívá se houní a přitom okouní Pak do vany leze studu beze

Vždyť skrytý žal je dvojnásobný žal
co čtu ve tvé tváři,

to lidem sotva

pochopit se zdaří,
kdo chce, co nemá,

ztratí to, co má.

Trpká chvíle dělá vůli neplechu
v baru si s flaškou hraju oddechu
Po nábřeží se vítr točí, hoří ti oči právě

máš jen rum, řekni snům ciao hravě.

Ať své srdce vznítím
a už jenom tebe cítím
však mé prudce žhnoucí touze
se ty směješ pouze

Toť můj osud

Tak zunkejme rozkoš z kalíšků!

Tak zunkejme rozkoš z kalíšků!
Nechť nás jitro zastihne v ráji

Nic tu není, ale přibude, to si pamatujte. Po nocích čteme bibli. Předobraz ideální literatury. Až na tu pýchu, ta pýcha tam je. Musí být schovaná, ne tak na očích. Vykukuje z ní rozjíveně unavený, leč sebevědomý Hospodin:

• [Iz 1, 11] "K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů.
• [Iz 1, 12] Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří?
• [Iz 1, 13] Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát.
• [Iz 1, 14] Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet."

Dále tu máme odhodlaného, povýšeného Hospodina:

• [Iz 2, 12]Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší - to bude sníženo -,
• [Iz 2, 13] na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné, na všechny bášanské duby,
• [Iz 2, 14] na všechny vysoké hory a na všechny pahorky vyvýšené,
• [Iz 2, 15] na každou vypínající se věž a na každou strmou hradbu,
• [Iz 2, 16] na všechny zámořské lodě i na veškerou okázalost.

Mihne se i výhrůžný Hospodin a hned jde z klidu do extrému a zakazuje posvátný alkohol:

• [Iz 5, 8] Běda těm, kteří připojují dům k domu a slučují pole s polem, takže nezbývá žádné místo, jako byste jen vy byli usedlíci v zemi.
• [Iz 5, 9] V uších mi zní slovo Hospodina zástupů: "Ano, zpustnou četné domy, i velké a pěkné budou liduprázdné.
• [Iz 5, 10] Deset jiter vinice vydá jediný bat a chómer osevu vydá jedinou éfu."
• [Iz 5, 11] Běda těm, kteří za časného jitra táhnou za opojným nápojem a až do setmění je rozpaluje víno.
• [Iz 5, 12] Citara a harfa, bubínek a píšťala a víno jsou na jejich pitkách, ale na dílo Hospodinovo neberou zřetel a dílo jeho rukou nevidí.
• [Iz 5, 13] Proto bude můj lid vystěhován, neboť nemá poznání. I nejváženější budou hladovět, jeho hlučící dav bude prahnout žízní.

Jak říká umělec Vačkář o práci s architekty:
Když jsem začal spolupracovat s galerií a skočil do uměleckého systému, tak jsem jím byl brzo otrávený. V něm jde o to, jak to uděláte velké na veletrh, jestli to bude transportabilní a stále řešíte věci, které člověka otravují. Není to o experimentu a hledání, ale o neustálém technickém řešení. Zaměření na produktivitu se časem projeví jako ubíjející, protože se přetransformujete na manufakturu. A to mě znechutilo, a tak jsem si odjel odpočinout do Maroka a zaměřil se na naprosto odlišnou rovinu umělecké práce,

totéž se dá říct o Hospodinu. Když si kladete otázky po jeho existence, marná sláva, akorát se znechutíte, On je přítomný jinde a neslyší vás! Jak se to říká.. proč jsem dcerou a proč mě všichni serou?

jsem synovcem tvé myšlenky
a nebo tetou činu

mám tolik naplněné sny, když spím chviličku
přijdu si unavená z toho, co se všechno stane