Dívá se jako člověk, který hodně prožil

Přišla za mnou a zeptala se: Četl jsi to a to?

Líbila se ti ta knížka?
Ani omylem, zajímá mě jen jako příklad, samozřejmě se mi nelíbila.
Podle mě je příšerná. Skoro se nedá číst
A odkráčela s knihou na záchod. Ve skutečnosti ji ještě vůbec neotevřela.
Jsme obehnáni hradbou slov. Nevíme, kde se tyčí, ale dopad je tvrdý.

Byl v půlce a přesto nebylo ničemu rozumět. Sotva ji spatřil, věděl to. Přesto necouvl.
Náhle tušil, že se pro něj nehodí.
Tak proč na to tolik tlačili?

Hned věděli, že si to odskáčou.
Brutální způsob, jakým byl Charles rozpárán, nebyl ani v nejmenším směšný.
To o té cizrně a housce ho rozladilo. A kdo byla dívka v růžovém županu?

Pochopil jsem trpaslíči komplex Heroldovy kočky.
Co mají ta dvě díla společného? Ani jedno nedává smysl.
Hadicí s ucpanou tryskou se špatně míří.

Počůral si boty. Když si znovu pročůral cestu k mušli, dělaly se mu mžitky.
Tak to skončí, když člověk přestane být ostražitý.
Osobní strážce, štítonoš, oblíbený sparing partner a osvědčený obstaravatel děvek. Když společně putovali po dobytých městech, ochutnávali všechny pokrmy, než je ochutnal jejich pán.
A atlet z nich měl větší radost, než ze všech svých koní a psů. Daroval jim mimořádně ceněnou zajatkyni Flavii.
Z čehož je vidět, jak hodně si žen vážil.

Někde byla válka Sparta:
Muži si museli vykopat velkou jámu, vítězové je kamenovali do bezvědomí, naházeli dolů a upálili.

Co to tu píšu? Sám pořádně nevím. Až do doby, než budu mít na srdci víc. Pak mi došlo, že jsem vlastně poprvé v životě smířený sám se sebou. Ale pocit, který teď zažívám, zdá se jiný. Spíš se podobá mocné síle, která mě přemohla. Proboha, proč mě pocit míru deprimuje? Ve skutečnosti nejsem samozřejmě deprimovaný, skutečnost neexistuje.
Mám tě rád, vážně, jenom mám někdy divný pocit, že jsi tady...
Ale to byl nápad chorého mozku. Ale to ti říct nechci. I já mám v hlavě zmatek, ale to ti říct nechci.

Jsi jako další kámen v řadě - v první řadě rubín, topas a smaragd, v druhé řadě malachit, safír a jaspis. Ty máš asi tak šedesátou řadu, kéž by byla poslední.

Podle Irvinga a múzy