Anonymní štěstí

Očekávání věcí příštích nás nenechá chladným, nikoho z nás. Vím třeba, co se bude dít zítra. Že Putin vyhlásí válku sběratelům kostí - Projektu policajných špecialistov pre prácu s komunitami. Zaútočí na hlavouny ANTIFY bombami od firmy BAE systems, které překonají vše, co bylo na poli bomb vyvinuto. Dělostřelecký náboj má dolet 100 km. Umíte si představit, jak taková munice začně být oblíbená u fanoušků kluzáků atd. Námořní děla už taky nejsou takové chcíplotiny, jako bývaly za mých dětských let.

Třeba granát LRLAP (Long Range Land Attack Projectile) váží jen 50 kg. Takže si ho strčíte do kapsy a můžete jít bombardovat pole alláhovců. Bohužel, v současnosti už se všecko navádí laserem, ale kdysi. To ještě bylo umění něco vyhodit do vzduchu. Tehdy jste mohli machrovat, že jste odborníci na balistiku. Dneska je střední kruhová odchylka 100 metrů těch obřích raket, dřív jste se mohli minout i o pět desítek kilásků! Stačilo se naprat vodkou a jít ráno do práce. Do bunkru na joystick.

To bylo za časů war games.

Jsem z toho jelen. Surikata. Když jsem byl krátce v Tokyu, tak jsem jedl surikatu, měli ji tam v bistru. Pečenou surikatí hlavičku s přílohou. Moc mi chutnala. Byl na ní rozmarýn, taky lahodné.

Taky jsem dělal jednou přes léto jutového přítele. Jsou k zbláznění přátelští, když sedí hotovi, duchaplní u knížek.

trénování
měl jsem tam i pár dětí
na trénování
a stejně
jsem byl nespokojen
jen to slunce
bylo dobré

Vytvářel jsem ho na slunci, motal jsem toho jutáka a trénoval děti, antuka před nosem. Prodával jsem i lístky, ale zjistil jsem, že je nikdo nekupuje. Ode mně, jsem neschopný prodavač. Všechno jsem neschopný. Umím jen mít nebo darovat. Někdy jsem byl dlouho na slunku a motala se mi hlava, tak jsem seděl zas jen vevnitř. Bída.