V jedné Ezopově bajce se praví:
Za osmero řekami jednoho času se sousedé radovali a měli potěšení ze zloděje, který se ženil, měli naději, že se obrátí na slušnou cestu a přestane krást. Přišel k nim však moudrý muž a řekl jim: "Slyšte, chci vám vyložit vaši radost. Kdysi chtělo se slunce oženit. To se zdálo odporné všem zemím, a svět toho nemohl trpět, takže láli nejvyšší bohu Jupiterovi. Jupiter se dost hněval, a ptal se, proč mu zlořečí a lají. A tu mu jeden z nich řekl: "Nemáme teď již slunce, to všecken svět zarmoutí příliš, takže všecko přirození od ní nemocno bude: co pak budoucího jest, když slunce jiných naplodí?"
Ezop říká, že bychom se neměli radovat z množení zlých lidí, dělají zase zlé a lotři naplodí další lotry. Já si ale myslím, že je jedno, kdo dělá děcka, protože všechna vřískají a kadí a dělají samé nepřístojnosti.
Když tu nebudu nic psát, samo se nic nenapíše, nebo myslíte, že mi nebe sešle nějakého zeitgeista, který zaplní stránky textem? Asi ne! Proto jsem si přivstal. I když jsem utahaný.
V jiné, o vorlu, hlemejždi a lišce, orel zachytí velkého hlemýždě a vyletí vysoko do oblak. Však hlemýžď tak se do své škořepiny vtáhl, že mu orel nemohl uškodit, ani ho z ní vytáhnout. Tu potkavši jej vrána, začala mu med mazat kolem zobáku: "I cos velmi dobrou věc uhonil, ale, leč ji rozbiješ, jísti jí nebudeš, darmo jsi pracoval." Ptal se, co má dělat a ona mu řekla, ať letí vysoko k nebi a pustí jej na tvrdý kamén, tak se ten jeho žabinec o hlemejždě rozrazí a oni si pak na něm smlsnou spolu. Od té doby je potravou vorlu i vráně, ačkoliv od přirozenosti je obdařen domkem, kam může zalézt. Skrze lstivé rady obešli zámek.
Žádné komentáře:
Okomentovat