Něco jsem dnes někomu stěhoval, tak jsem nevnímal, co po mně chce, ale místo toho se odebral jak Ossian do hájemství fantazie. Skříně a krabice nemají žádnou hloubku, stojí u zdí jak dřevo. Taky to vlastně je trochu dřevo. Plasticitu nabírají, až když s nimi u to zeď někdo začne třískat. Když lítaj třísky, začíná pro mě zábava.
Bože, sladké vzpomínky, jak jsem jako desetiletý zhýralec potuloval u automechaniků a obdivoval staré škodovky, které měly pouze senzory na teplotu a na mazání (!).
Dneska ta čidla ABS, EDS, všude kontrolky, pára vylézá zpod kapoty, baterka svítí jak na majálese, alternátor stávkuje... Ještě že bych nikdy nesedl za volant do těch plechovek na kolech! Umět opravit celé auto, to je tak na rok učení.
Příliš si hýčkám svou motorčičku, kterou mám půjčenou od šíleného Ukrajince Vasyla, to jméno sedne, he-he, který se topí v dluzích a posílá kradená auta za hranice. Šňupe extraligu a koktá obdobně dobře. Prostě král. Když je potřeba vyměnit olej, tak to udělám, když potřebuje opravit chladič, parkrát pootočím šroubkem, nasypu tekutý prášek, co voní jak spálená šiška, zavařím a je to. Žádné náklady, žádný těžký mechanický výkon, pouze čirá radost z pádů, za které si můžete sami závratnou rychlostí. Tedy musím zaklepat, zatím jsem se tady nevysekal, protože už bych si tu s vámi nepsal. Ale co není, může být a v mém případě spíš platí, že bude, než že ne. Jednoho dne prostě praskne guma sjetá na placku, udělá to pssssss, poletím 10 metrů vzduchem a pak mě v kotrmelcích v pravém pruhu smete tirák! V kapse tou dobou ponesu na ozdobu plaskačku, která se nárazem rozskočí na střepy, z nichž některé se mi zabodnou do středu zřítelnice. Nepozná mě ani vlastní kamarád nad hrobem! Ale to mi může být jedno, žádný platný řidíčák nemám, takže pokud mě zastaví poliši, tak stejně mám útrum. Peníze nebo pro těžší provinilce chvilka basy! Tady se s nikým dlouho nejebou. Což je i není dobře. Jsou tací, co prostě mají třeba zdravotní problémy typu nevidím dobře na pravé oko, ale do práce se musím dopravit. Takoví, když způsobí nehodu, za kterou mohou jen dílčím způsobem, dopadají nejhůře, když se chcou uhájit. Začarovaný kruh jménem - všichni jsou si před zákony rovni, ale někteří rovnější - dopadá na ně jak Damoklův meč a utrhne jim sanici.
Bože, sladké vzpomínky, jak jsem jako desetiletý zhýralec potuloval u automechaniků a obdivoval staré škodovky, které měly pouze senzory na teplotu a na mazání (!).
Dneska ta čidla ABS, EDS, všude kontrolky, pára vylézá zpod kapoty, baterka svítí jak na majálese, alternátor stávkuje... Ještě že bych nikdy nesedl za volant do těch plechovek na kolech! Umět opravit celé auto, to je tak na rok učení.
Příliš si hýčkám svou motorčičku, kterou mám půjčenou od šíleného Ukrajince Vasyla, to jméno sedne, he-he, který se topí v dluzích a posílá kradená auta za hranice. Šňupe extraligu a koktá obdobně dobře. Prostě král. Když je potřeba vyměnit olej, tak to udělám, když potřebuje opravit chladič, parkrát pootočím šroubkem, nasypu tekutý prášek, co voní jak spálená šiška, zavařím a je to. Žádné náklady, žádný těžký mechanický výkon, pouze čirá radost z pádů, za které si můžete sami závratnou rychlostí. Tedy musím zaklepat, zatím jsem se tady nevysekal, protože už bych si tu s vámi nepsal. Ale co není, může být a v mém případě spíš platí, že bude, než že ne. Jednoho dne prostě praskne guma sjetá na placku, udělá to pssssss, poletím 10 metrů vzduchem a pak mě v kotrmelcích v pravém pruhu smete tirák! V kapse tou dobou ponesu na ozdobu plaskačku, která se nárazem rozskočí na střepy, z nichž některé se mi zabodnou do středu zřítelnice. Nepozná mě ani vlastní kamarád nad hrobem! Ale to mi může být jedno, žádný platný řidíčák nemám, takže pokud mě zastaví poliši, tak stejně mám útrum. Peníze nebo pro těžší provinilce chvilka basy! Tady se s nikým dlouho nejebou. Což je i není dobře. Jsou tací, co prostě mají třeba zdravotní problémy typu nevidím dobře na pravé oko, ale do práce se musím dopravit. Takoví, když způsobí nehodu, za kterou mohou jen dílčím způsobem, dopadají nejhůře, když se chcou uhájit. Začarovaný kruh jménem - všichni jsou si před zákony rovni, ale někteří rovnější - dopadá na ně jak Damoklův meč a utrhne jim sanici.
No. Teď jsem si vzpomněl na jednu motorkářku, ke které jsem měl blízko, byla mladší než já, ale zkušeností s pány měla na rozdávání a s tou jsme jezdili na akce, akorát ona neznala bezpečně a s přehledem, všechno řezala, do zatáček přidávala plyn, až jsme měl pocit, že je trochu řezaná chlapem, ale zabouchlý jsem byl spolehlivě, to je jasné, a jednoho dne, už o dost později, jsem zaslechl, že přišla v bouračce o nohu, jak se předváděla. Tak vidíte, všechny ženské, které jsem miloval, buď skočily z mostu, skončily na vozíku nebo mě odsoudily k upití se. Tak já nevím, o čem to svědčí. To není jen křivda, kterou cítím ze strany světa - tady už je zraňována i sebeláska!
Tak, abychom skončili vesele, protože život je vesměs naplněn radostmi, zazpíváme si s básníkem, okresním tajemníkem a překladatelem z polštiny Rudolfem, jehož příjmení jsem zapomněl:
Hřbitůvek prostý na horách,
shrbené všady kříže,
jediný Černý neshrben:
"Hrobníku, pojdme blíže!
Vezmi tu, staroušku, za kliku,
otevři zvědavcům z měst;
povídej, povídej, hrobníku,
kdože tu pochován jest?"
Kdože by, páni, kdo by měl
pod květy také lůze:
upadlá hvězda v předvečer,
na jaře zvadlá růže,
housličky rozpuklé ve vzlyku,
zbloudilá bludička z cest...
"Povídej, povídej, hrobníku,
staroušku, kdože to jest?"
shrbené všady kříže,
jediný Černý neshrben:
"Hrobníku, pojdme blíže!
Vezmi tu, staroušku, za kliku,
otevři zvědavcům z měst;
povídej, povídej, hrobníku,
kdože tu pochován jest?"
Kdože by, páni, kdo by měl
pod květy také lůze:
upadlá hvězda v předvečer,
na jaře zvadlá růže,
housličky rozpuklé ve vzlyku,
zbloudilá bludička z cest...
"Povídej, povídej, hrobníku,
staroušku, kdože to jest?"
Žádné komentáře:
Okomentovat