Tak co, čím to tu zechčíme dnes? Máme vůbec palivo? Něco tam v těch kulích ještě bublá. Ale není toho tolik, aby z toho vylétla mrdka na blog.
Myslím, že Čapek měl před dvěma dny jubileum, 125 let, pěkně zaokrouhleně. Tak mu přejeme ještě dalších pár. Já mám až za dva dny. Není to ale zatím ani 100 zim, ani první stovku neslavím, tak jaképak ciráty tady.
Ještě furt nemám toho ptáka, možná přijde později. V téhle zimě nemá smysl vylézat ven a něco kupovat/krást. Ani by to ten zlatý ptáček v kleci nepřežil, jakkoliv by byl hojně opeřený. Chtěl jsem holku, ale je mi to vlastně jedno, i kluka snesu. Pokud tedy čečetky ze spaní nechrápou. Strašně by mě rušil/a při psaní psaníček na blog.
Asi půjdu verbovat do armády. Najít smrt v minovém poli na území nepřítele! Nemohu snášet, jak teroristé berou rukojmí a vraždí ve jménu Alláha! Kam jsme to dopracovali! Proč si nezapnou počítačovou hru, stačí arkáda, kde po sobě střílí v pixelech pew-pew laser gunem? Destrukce pro konstukt? Nepřipadá to někomu uhozené, nebo jsem sám? Sice je to do jisté míry i vynalézavé, protože až zničí všechno, co tvoří lidské společenství, kočárky, cirkusy, lomené oblouky, gothic holky a BDSM, až ceny kukuřice klesnou pod cent za kilo, až prijdou o kotvu jistoty, a všechno se jim začne zajídat, tu teprv poznají, že je jim i Mohamed prd platný a svitne jim. A začnou zas přemrštěně bojovat o telegrafní sloupy, přípravky na posílení erekce z jeleního penisu, novokain a prodejny bryndáčků. A volební práva pro ženské! Kdo to kdy slyšel, aby ženy mohly vyjadřovat svůj názor, nedejbože dokonce volit? To volá po zákazu! To za takového Ludvíka XIV. jim jen bylo povoleno látat šaty pro vyšší střední třídu! Ačkoliv jako kurtizány byly spanilé, jejich rozhled obvykle nepřesahoval stěny skromného budoáru pro tolik vyhledávané zálety.
Dobrá, vy citlivé, které jste se našly s pěnou u pusinky a zatnutýma pěstičkama, nezlobte se, protože jsem vás jen chtěl popíchnout. Mám rád, když ženy volí, mluví o politice a řídí. Nebo když montují převodovku. Mají u toho takový ten nezbadatelný výraz, který se vyděšěně ptá: co si zítra vemu na sebe? Nebo: kde jsem nechala ten náhrdelník, který mi dal Josef k masopustu? Ale zároveň jsou pořád ženami - anděli, které udržují muže ve svornosti a dopřávají jim pocit, že nejsou jen stroje na vydělávání peněz, ale že mají také jakési nižsí city, které potřebují dojít uznání.
Jednou, a to už je hodně dávno, ani dvacet mi nebylo, ale už jsem na tom byl jak padesátiletý horník v důchodu, jsem seděl v knajpě a měl už popito. Byl jsem mezi samými holkami a pořád si něco vyprávěly, mlely páté přes deváté, ten jí nedal, ten jí dal, tomu nedala a tomu bohužel dala, ani jsem moc nevnímal co řeší, ale co asi řeší mladé, ambiciózní dívky v hospodě. Pořád to samé. Školu a chlapy. A jedna se tehdy na mě otočila a já to mám před očima tehdy tak rozmazané jak dneska, ač jsem ji pak už asi nikdy neviděl: "A četl jsi Čtyři dohody? Tu si přečti." Řek jsem, že nečtu pohádky. Inkové jsou sto let za opicemi.
"Ty jsi blbeček", vybuchla, "don Ruiz je seňor, vlastně spíš šaman, který šíří toltéckou moudrost."
"Tak to jo. Teď si vzpomínám, že v ní nabádá lidi, aby si nic nebrali osobně. Řídíš se jeho učením?"
"Jo. Ale ty ne. Jsi úplná troska! Dej se do kupy."
"Jeho třetí dohoda praví: dělej vše nejlíp, jak umíš. Já umím jen tohle, a taky to dělám. Co je na tom zlého?"
"Mně Simča říkala, že jsi s ní byl v prváku ve třídě a jak tě chtěla, naháněla tě do kina, a tys s ní všude chodil a nic na ní nezkusil. Říkala, že je to nepřirozené, jestli nejsi náhodou gay."
"Nevím, asi jsem ji jen chtěl ušetřit styků s někým, kdo jí nemůže dát, po čem touží. Byl bych ji dovedl hýčkat, ale měl jsem své splíny a nechtěl ji do toho zatahovat. Byla to chyba?"
"Jsi divný, fakt divný."
"Šaman varoval lidi před vytvářením domněnek. Je to jako zrcadlo namířené proti tomu, kdo je vynáší na povrch. Když mluvíš o druhých, vidíš hlavně sebe."
Ten rozhovor mi utkvěl. Vlastně se mi teprve nedávno vrátil, někam se zatoulal. Brzy na něj zas zapomenu. Výběr důležitého a méně podstatného vytváří rozdíl mezi pamětí dobrou a děrovou jako cedník. Platí, že čím víc výš, tím úspěšněji zapomínáš. Akorát, že my o své paměti nerozhodujeme. Dělá si, co se jí zlíbí za nás, ve spánku. Pod rouškou snění.
Žádné komentáře:
Okomentovat