Potuluju se po pláních vzpomínek. Jsou všechny pěkné, jak jinak, zdálky se vše, třeba bědné, jeví v růžových stínech, to jen blízkost dodává věcem váhy a dramatu. Kupříkladu už ani nevzpomenu na všechny holky, se kterými jsem randil, ani si jmény nepamatuji ty, které jsem poctil polibkem. Od polibků jsem pozvolna přecházel k dobývání se do podprsenek a kalhotek, a tam jsem taky skončil. Dál už není moc co dobývat. Teď se věnuji příležitostnému poslechu hudby u zeleného čaje, který mi dodává iluzi poklidného trávení času. Cítím se jak veterán z Vietnamu. Pořád lepší než Nebukadnesar. Duní mi do sluchátek moc stará a moc krásná skladba, pro vás nebude mít význam, ale pro mě je tak vzácná, že ji můžu považovat za dar stejného kalibru jako třeba pro vysloužilého motorkáře FLH Electra Harley Davidsonka. Taky cestovala přes oceán až z Maďarska, od Gerlaje M. nebo spíš M. Gerlaje, ctihodného muzikofila a klasického sběratele pozoruhodností, který se může pochlubit vlastnictvím jediné dochované nahrávky Cziffrovy improvizace na varhany. Teď ji mám i já a vy jako jedni z první na tomhle světě ji můžete slyšet. Ale nemyslím, že vás zaujme. Možná by ji neocenili ani skalní fandové.
Nové krásné ráno na talíří, na zmrzlém talíři. Nepřekvapuje, že si tady přezdívají zelené město. Mají v rozmezí tří metrů všude podél silnic vysázené stromky. Takže se tu dýchá mnohem líp než někde v naší kotlině, začazené splodinami z komínů. ČEZ tu taky nemá dlouhé prsty a neposílá upomínky. V krajině temné noci, temného dne snadno propadnete vábení načančaných maminek v kabátech, které vlekou své neposedné nohy do všelijakých útočišť. Někdy se při pohledu na mladé samice neubráním dojetí. Tak tohle kdysi byla ta roztomilá blondýna, která chovala svou Barbie v náručí a se zapletenými copánky rozprávěla, co ji ve snu v kapse přinesl klokan. A teď dělá kancelářskou práci s perfektně nalakovanými nehty, s dokonale padnoucími stíny a hennou na hlavě. A myslí na kdovíjaké čuňačiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat