Poslechem si zkrášlíte zbývající minutky do hrobu, kam se navíc každý vydáme po svých. Upálím se. Už jsem se rozhodl. Skočím tady do vypalovací pece, rozpálené na 230 stupňů, a místo aby vznikl hrneček, mísa nebo cukřenka, spálím se na uhel. Nebo vemu nějakému lukostřelci, rytíři, který stojí v plné (polní) výzbroji na zámku arkebuzu z rukou, nesmírně pohotově si všimnu, že nehnu s doutnákovým zámkem, vyjebu se na ten tydlitátový zámeček a vpálím si hákovnící dělovku přímo do chřtánu. Jistě se divíte, proč tolik dýmu. Kdysi jsem ta cigára tahal po třech i více, abych se rychleji pročadil, aby ten psychickej nájezd byl břesknější. Na základce jsem se ani neobtěžoval kupovat si cigára s filtry. Prostě jsem je bral trafikantům z kapes. A pak jely ty ukrajinky za dvacet kaček bez kolků atd. Ale to už bylo punkovější období, které nechci vytahovat ani na světlo blogu. To jsem jel i sto padesát denně. Tehdy ještě nebylo v módě nic balit. Nicméně mi ty cíga zůstaly pořád, nikdy jsme se nevzdal barů a tam se načichne vlastně i líp, než když člověk jen pokuřuje. Teď zas vědátoři v labech na něco přišli. Začli rozlišovat nějaký primární a sekundární kouř, a ty sračky v něm zas o něco víc popsali, teď už to nejsou jen pyridiny a nitrosaminy, a rázem začli víc dbát na prevenci a teď připomínají: nekuřte, budete mít rozedmu plic, stačí 10 let a koledujete si o slušné kardiovaskuláry. Máte plicní sklípky jak stoku. Atd. Kecy, když víš jak dýchat, jako to praktikují ti Vietnamci na virálech na YT, tak můžeš kouřit celý život a ani si nevšimneš, že ti chybí pravá plíce. Dýchání je něco tak abrakadabrózního, že kdo neměl nikdy problémy s dušností atd., nemůže pochopit, jak ostatní můžou nevnímat svůj dech. Však stačí dělat základní pacviky s dechem, po chvilce máte halušky, lepší nezkoušet. Pamatuji si, že jsem se strašně divíval, že dech se v mrazu sráží v páru. Přišlo mi to nelidské. A celou zimu jsem měl nonstop rudou hlavu, jak jsem se snažil venku nedýchat.
Jak říkal Dušin: Nikdy není pozdě! nekuř, cvič a bude z tebe zase chlapík. Tak jsem kdysi ten den a půl, než tělo odbourá nikotin, musel být úplně zlitý, abych si to posichroval a pak už nikdy nemusel kouřit. Ale to je jedno. Stejně, kdyby mi někdo dnes nabídl, tak bych bral lulku a už bych jel. Nebo si pěkně zašnupal koksek jako Kate Moss, která měla včera narozky. Zdravíme na pláž.
Nějak moc myslím na Osudovou! Obvykle na ní myslím jen ve snech, ráno, večer a někdy, když se podívám na její fotku, kterou mám vyvěšenou v androidu, ale teď už jen tak, nahodile.
Já bouřlivák, říká básník, skoro jak vystřižený z Lady Butterfly, lodivod, do kterého se jedno mládě udělá
Když ultramaríny moří vydechují
Hustý maelstrom
Úsvity vždycky drtí a z luny vždy jde strach,
Když ultramaríny moří vydechují
Hustý maelstrom
Úsvity vždycky drtí a z luny vždy jde strach,
praví kočky na střechách.
Existuje jedna písnička
Která je tak nejapná a trapná
Vyjadřuje však velmi dobře v operetním stylu poznání že
Krásu krášlí přirozenost
Byl bych nejspíš řekl: krásu krášlí prostota
Existuje jedna písnička
Která je tak nejapná a trapná
Vyjadřuje však velmi dobře v operetním stylu poznání že
Krásu krášlí přirozenost
Byl bych nejspíš řekl: krásu krášlí prostota
Popírání dědičného hříchu
Příroda neučí ničemu
Pouze nutí jíst, pít, spát
A chránět proti nepřízni počasí
A že taky nutí člověka mučit svého bližního
Z říše potřeb do říše nutnosti
Příroda umí radit jen ke zločinu
Vytvořila otcovraždu i lidojedství
Zlo se páše bez námahy, osudově
Dobro je produkt umění
Jedině pak pochopíme jejich krásu a ducha (mluvím dál o ženách)
Žena je modlou, musí se zdobit zlatem
Aby si lépe podrobila srdce a duše všech
Ta má Osudová, na druhé straně světa a přece se mnou pořád v hrudi,
která je tak mnoho milována, že může být jedině šťastná.
Žádné komentáře:
Okomentovat