Archipely hvězd - věčný tkáč

Manchesterskou bavlnu či vlámské žito
ženoucí se v kamionech
pod baldachýnem hvězd
temnějších nad mozek děťátek
na poloostrovech urvaných souší
není hrůz dokonalejších
není
víc zmatku nad zmatek

Opilec živelně, vskrytu,
trvale, ba věčně
tancoval jako zátka,
rád, že unikl všem pitomým svítilnám.
Z modrých vín a z blitin špínu všecku
svou smyl.
Koupal se v mléčné básni zla
hvězdami nasáklé,
prudší než alkohol,
širší než vaše lyry
šumící v neslýchaném koloběhu.
Zpěv fosforů blitek
vržených na výlohy. Zas a znovu grcky pod nohami.
Léta sledoval jsem
mordy funivých opilců v říji.
Zářivé chodidlo panen v putykách,
svlékajících se u tyče - Prodejná Marie Hříšná.
A plul jsem, víte to, kol florid plných divů,
kde květy mísí se s očima pardálů,
těch miláčků osudu.
Pomni jen: nad stády sinavých přívalů
strašné masy vodky v bezvětří se hroutí.
Kdo odolal by ledovcům,

perletím vln vín a pupkům

pivařů?

Podle Rimbauda