Johann Strauss má svém kontě takovou, jakože spískal takovou, podivnou, ale v dobrém slova smyslu, operetu. Nese označení Waldmeister (libreto napsal zapomenutý spisovatel Gustav Davis). Overtura z Waldmeistera patří k nejlepšímu, co složil. A zní trošku mozartovsky. Ale to není nic, co bychom neskousli. Jde o to, že začátek je obvykle hraný s podivným zapomněním, kdežto aražmá Vídeňských filharmoniků je spíš v duchu apaisé. Takže časem dojde k staccatovém vyznění skladbičky, v níž je důraz na hravost. Smyččce se rychle střídají s pískotem flétny, žert je zrozen. Vznášíte se, tíha z vás opadla. Tak snadné je to. Nasazené tempo giusto se pak po frázi vrací do enfatica, v níž con brio dvakrát uhodí po klasickém opakování tamtoho žertu nežertu, než se s rachotem přiřítí část mobile za bujarého jásotu posluchačstva. Koda na závěr mě vždycky dostane, je vpravdě jedinečná. Mohl bych ji popsat, ale abyste ji ocenili, třeba si poslechnout všechny kody všech overtur kolem roku 1880-1910, jinak prostě jen slyšíte sloučené akordy. V horším případě vám každá připadá stejná... jak s těmi, hrom do police, ženami.*
Traduje se v hudebních kruzích, že třeba Beethovenovy mollové skladby byly čistě "smutné, plné zármutku nad pomíjejícností, zádumčivého vzdoru a nostalgie", kdežto ty durové byly pokaždé epický heroické, manicky megalomanské. A vůbec o většině skladatelích období romantismu bychom mohli říct totéž, snad až s čestnou vyjímkou Schuberta, který jediný ze všech gigantů hudby dovedl umně, hlavně s citem, děti, vpasovat do mollu radost a do duru žalost.
Traduje se v hudebních kruzích, že třeba Beethovenovy mollové skladby byly čistě "smutné, plné zármutku nad pomíjejícností, zádumčivého vzdoru a nostalgie", kdežto ty durové byly pokaždé epický heroické, manicky megalomanské. A vůbec o většině skladatelích období romantismu bychom mohli říct totéž, snad až s čestnou vyjímkou Schuberta, který jediný ze všech gigantů hudby dovedl umně, hlavně s citem, děti, vpasovat do mollu radost a do duru žalost.
A když jsme u té hudby, chvilku u ní ještě zůstaneme. Zas nějaký rebel. Hvězda rapu Chris Brown, který chodil i s Rihannou, takže si může připsat další zářez do početného již chumlu, měl trable na koncertě. Střílelo se mu tam, asi pět lidí skončilo v nemocnici a sám Chris byl situací velmi překvapen. Když ho ochranka odtáhla do zákulisí, pořád měl na tváři otazník a oči mu zmateně bloudily po místnosti. Sám není žádný andílek, seděl ve vězení, soudně nařízený loch, zmlátil v opilosti chlápka, vyhrožoval bejvalkám a údajně mlátil své současné holky. Asi potíže přitahuje, však taky na těch otočných pódií před tisícovkou lidí dělá pořádný virvál. Na druhou stranu vůbec nedělá dobrou reklamu mladým dětem, které projevují obzvláštní nadání ve svém oboru, kupř. šachistům, podmořským bioložkám nebo hudebním fenoménům a kteří obrželi za svou píli a nadání oříšek. Ne obyčejný, zlatý oříšek pro mimořádně nadané děti. U nás obdrží oříšek, kdežto v zámoří jsou unášeny a prodávány za pár šupů. Jako se to děje v Číně. To jsou ještě od jehel propíchané a už jim v krvi koluje smrtelný vir, a přesto je zabalí jen do dek a umístí do beden, které vyšlou na okružní trasu po světě. Obchod s dětmi, starými třeba jen pár týdnů, jen kvete. Tak si dejte bacha, abyste až nebudete moct mít děti, protože jíte ty jedy s posypovou solí a transmastné kyseliny, o kterých nevíte nic, které hubí plevel, když je jím potřete, abyste náhodou nekoupili, až se budete odhodlávat pořizovat si dítě do našeho růžového údolí, takové jedno dítě v pytli, plné prašiviny.
*tam na Vinohradech, v Hromu, jsem potkal jednu pozoruhodnou holku, která už je bohužel, díky mému životnímu stylu, mrtvá.
Žádné komentáře:
Okomentovat