Pojebanci na dálnici. Jezdí to ve vlnách. Měl bych psát o tom, že mě stop policajt, že jedu moc rychle. Uhrál jsem to jen na warning. Ale byl vyjevený jak holub, že nemám papíry. Že jsem příliš illegal pro jejich stát. Ale měl velmi milé, důvěrivé oči, takže jsem ho sfoukl jak svíčku. Každý jiný by už šel s prosíkem za soudcem, nebo kam to posílají ty přehnané urychlence. Ale já hned věděl, že hodný policajt je snadná prácička. Odkud jedu? Z worku. Odkud? Nevím.. navigace říká něco.. Vernon bla, ble. Jak dlouho jste tu? Temporary? OK. Ověřím si tě. A jeď carefully. Warning dneska, příště to tak nebude!
Příště už tě nepotkám, hošíku. A pojedu ještě rychleji. Seru na vaše zákony. Svět se točí podle toho, kdo píská, takže nezbývá než mít kolem krku píšťalku.
Jinak už mě bolí druhý den předkožka. Bolela mě už před měsícem, ale styděl jsem se vám to napsat. Ale nic to není, nemusíte mít starost. Stejně jsem mnich přece. Takoví jako já vždycky tak či onak končí v klášteře, už jim je ta askeze souzená. Možná to znamená, že nemám správné vitamíny Es. A nebo je to tím, že tu piju jak o závod ty jejich blivajzy Monstery, pořád, je to horší než jabčák, který jsem vypil jednoho krásného zimního večera pod mostem. A když do toho přeháním doping, tak není divu, že to musí odskákat přirození. Po těch mých eskapadách s kapavkou je ostatně každá bolest nad kulemi jen štípnutí do kůže.
Janča z nás byla vyvalená asi víc než z cédéčka a zmrzliny, možná proto, že jsme se domluvili, že jí zavoláme, než přijedeme. Nicméně jsme se mohli umýt (já jsem to udělal hned, zatímco Abe seděl v kuchyni a smrděl), byli jsme pohoštěni, zašli do místní sámošky koupit pivo a špekáčky na večer, ano, byl táborák, kde jsme čerstvě umytí opět nasmrádli a kolem půlnoci jsme šli spát. Prostě bezvadný večer.
Kurva, ale to ráno.
Než vyšel Michel z bistra, hodil do sebe, jeden za druhým, dva pernody, vyjasnil čelo, naproti do uzenářství zaskočil pro langusty a vítězoslavně stanul před Linou, která se už stašila obléknout a ted vařila na lihovém vařiči vodu na kávu. Prestože byla zima, měla dokořán otevřené okno kvůli zápachu, protože majitelka penziónu zakazovala vařit v pokojích.
Nechci, aby zemi vládl, a směl vládnout, někdo, komu nejde o zemi, ale o vlastní opilý pocit. Pocit, že můžu udělat cokoli, protože si nikdo nedovolí mě zastavit." Jenže vrabec v hrsti je vž lákavější než holub na střeše. Podvolit se císaři by pro nejbohatší knížata prakticky neznamenalo změnu, jen by svého postavení a majetku užívali z titulu říšských úřadů a naopak - nečekala by je válka s císařskou armádou.
Víte, co tyhle úryvky spojuje? Nic. A je to dobře. Nikdo je nezná. A to je taky dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat