Bohumil světla

Vracím se. Dom z práce, tak třeba něco naťukám.

Tak jo, je 19:12,

Budu něco psát a zřát, .. mám před sebou Delicje, cherry artifically flavored european biscuits. Evropská kvalita v polském provedení. A jsou dokonce uzavíratelné pro freshness. Snad v nich nebude uměle přidaná posypová sůl. Čokoládou pro zdraví. Tímhle heslem by se měly řídit všechny anorektičky. Být hubený/á není hezké, působíte pak slabě a jakože nic nezvládate. Tak radši jezte, ať se vám nalívají kozičky a tloustete na těch pravých místech. Ale to je teď jedno. Musíte to dělat pro sebe, ne abyste se líbili pánům. I to sice můžete dělat pro sebe, abyste se líbily. Ale není to pro sebe pro sebe.

Zas peklo, byli jsme někde až na hranicích Illinois, málem jsme přejeli do Iowy. Už nemůžu ani cítit ty milionářské tatíky, kteří sedí celý den jen zavření u počítače v pokoji a vylézají ven, aby se pochlubili návštěvám úprávami na jejich baráku za 10 mega. Tahleta prácička stála 20 tisic doláčů. A takhle si to nechává vylepšovat každých 5-6 let. Si spočítejte, na kolik ho přijde život v baráku snů. A taky se mi nelíbí, jak všude na zem chcou plachty, dyk je to jedno, můžou občas vytřít podlahu, zas tolik špíny konkrétně z tamtoho není. Ale ne, vše musí být tiptop a po skončení hezky vyluxovat, umýt okna a kdesi cosi. Když už jsem si zanadával, tak vzhůru dál do vesmíru. Dneska fakt těžké, ten bay musel vážit tak 100 kg. Ve dvou se to blbě táhne. Každopádně je to pryč, už jsem zapomněl i adresu, a víckrát tam nepojedu. Jednou a dost. Jak posilující. Zítra zas s jinou partou dělat něco jiného, fakt tu dělám holku pro všechny, a začínám být nasraný. Jsem tu jel, abych se dal do kupy a ne se ještě víc rozebral. Tady přijedete a už vás lustrujou, co, kdy, jak, proč - no, proč se vlastně neptají, i když by měli. Ale hned vás přiřadí k jednotce atd. a jedete zedníky, malíře, tesaře, tamty zmetky, pořád jak kdyby na světě neexistoval moment, abyste se pokochali divoce rostoucími popínavými kytičkami. Je fakt, že mi dávají víc peněz, než chcu - že mi je musí nutit, ale mně je to prostě trapné - takhle by musel v Česku týpek dělat v továrně 4x i víc dýl, aby si přišel na co já tady...

Co dodat, měl bych se tu raději věnovat namlouvání samiček někde po barech. Ale když už i Hay mi doporučuje, a říká to vážně, nějakou dívku, tak to se mnou vypadá bledě. S kým to vypadá bledě ale nikoho nenabalí. Vidíš. Nedá se svítit, musím tedy jít za lehkými děvami. To se plácnu přes peněžěnku, hihi, ale aspoň si přijdu na své, že? Budu mít blízkost Ženy, vau. Chybí mi to - už dobrý rok! Těším se, až si vrznu a zahrnu prodejnou dívenku přívalem něhy po romantickém milování!

Místo toho si zapnu hudbu - jsem si koupil nějaké trapné repráky ve slevě. Jsem je rozbalil, zapojil, dám tam cedlo, Beethovena sedmou, abych přišel na jiné myšlenky a bum. Vlastně jaké bum. Z beden se neline žáden zvuk. Říkám si, že bych byl takový majstr a blbě to zapojil - ale co chcete zapojovat, in out, levý pravý a obligátní anténa někam do vzduchu. Tuner, bluetooth, cedla, usb, takové vymoženosti, ale když to zapínám, tak ticho jak v hrobě. Začal jsem nadávat, mlatit pěstí do zdi, ale nic nezpůsobilo, aby se bedny rozehrály. Tak jsem je po chvíli zas zabalil. Pak jsem tam jel, protože jsme je kupoval na ebayu, tak se mohlo cosi pokurvit, klasicky, že je blbej koncovej kabel, ať mi dají nové bedny, nějaká holka v nějakém geek oddělení, co mají na starosti opravy atd., je vzala k pultu, zapojila, a bum. Hrály jak čerstvě narozené. Ne, už ani bedny si nezapojím, začíná mi hrabat, musím pryč, tak jsem poděkoval a vypadl. Přijedu, vybalím, a co nevidím, bedny hrajou. Jak kdyby se vzpamatovaly, když jsem do nich před tou reklamací strkal sluchátka atd. Protože předtím sluchátka hrála, jen ne speakery. No každopádně, to je zas nějaký povedený vtípek, co si na mě emerika schystala.

A teď bych měl hledat nějaký idealní milostvý vztah, ne? Takový, co by vydržel aspoň rok, abych hezky rozebral tu dámu! Znal její každé znaménko na těle a slyšel každý její sluvko šeptat jak smyslu zbavená. Ale s mým štěstím či smůlou by stejně skočila pod vlak, nebo na ní spadla z čtvrtého patra cihla (i takové jsem zažil, no, spíš to bylo mýdlo, ale kdyby to byla cihla, tak by to bylo vtipnější), dřív či později by pozbyla šarmu - resp. by pozbyla přitažlivosti, protože už by se nelísala a byla by jako každá druhá - venkoncem obyčejná baba, co jí možná voní, možná smrdí kunda! A je nějakých 19:38 a dojedl jsem a nevím, co dál - mohl bych psát o prasatech. Mohl bych prasata i namalovat, ale taky bych tu mohl hodit nějaké fotky ze včera, to jsem měl celkem flákačku v takové strašidelné chajdě. Dneska jsem celý den ani nestihl nic sníst. Takže zas musíte, jestli jsem naspeedovaný nebo vynervovaný - nejíst a dělat, to by zmohlo i vola. A koneckonců učitel měl pravdu - kůň má větší hlavu, nechte myšlení koňovi.