pondělí 8. prosince 2014

Tolik slunka v pivu, že je uvnitř zmrzlé

Bouchačka je jediná spravedlnost, která platí v Americe, které všichni rozumějí, mává jí nad hlavou, mrkněte. Ještě že ji mám, to mé štístko. Nanu. Dcerka Nana si hraje s kosmonautem. Padák se blbě otvírá. Je to další šmejd. Z celé řady šmejdů, co koupíš v sítí supermarketů. Buď koupíš hračku nebo žrádlo. Hrát si a žrát. A pak už tě zajímá jen sraní a jsi hotov. To je celé tajemství života.
Nana má v ruce kuličkové péro, které dělá kaňky.
Najdi si práci, Dicku.
Ty si ji taky najdi. Jak dlouho tě mám poslouchat? Jen tu ležíš a cpeš se čokoládou a čteš přiblbý časopisy.
Miluju tě, Dicku.
Tak jo, dobře, nažeru se a pak vyrazím hledat. Stejně seš kunda.
Mezitím vrátil bouchačku do komory, posadil se a a zapálil si.
Děti ví víc a líp než dospělí. Dick taky něco znal, ale zdaleka ne tolik, co Nana. Insinktivně znala, co on neznal a vyprávěla mu o tom.
Tati, proč jsou na kososovém ořechu chlupy?
Proboha, jak to mám vědět... Proč mám chlupy na koulích?
Lucka se vracela z kuchyně a nesla plechovku s jahodami.
Takhle s mým děckem nebudeš mluvit.
S jakým tvým děckem? Vídíš její kulatou pusinu? Je ode mě. Stejně jako mandlové oči. Vidíš ten pupek? Mám stejný. Tvoje děcko... Jen proto, že ti vyklouzlo z kropenky a cucalo ti kozy, není tvoje děcko, není ničí děcko... Patří jenom sobě.

Buk

Žádné komentáře:

Okomentovat