neděle 28. prosince 2014

Synova kletba

"Zabil jsem žežuličku, matičko, zabil jsem jedinečnou žežuličku - opuštěnou na kraji cest - pestrou jako fábor!" Nebyla to kukačka, synu můj, nebyla to kukačka - líčko ti zhrublo, vzhled tvůj prošel proměnou! "Och, zabil jsem ji, maminko, zabil jsem bezbranné dítko lesa, ubohé zrozeňátko - žalost kéž by si mě vzala!" A co chceš činit, co míniš udělat, jak napravíš vinu a smířiš boží hněv? "Půjdu hledat květ snímající viny a tišící krev." A kde ho najdeš, kde myslíš, že na širém světě, v kterépak roste zahrádce? "Tam za vrchem, tam za vrchem, na sloupu s elektrickým vedením, se houpe na konopné oprátce!" A co vzkážeš lstivé Ráchel, té, jež si s tebou v posteli hrála a těšívala?
"Vzkazuji jí, matinko má, bůh jí žehnej - červa z mouky do skonání zavrtej jí v duši, jak mi zrádně mluvívala!"
A co necháš matce své, drahocenné matce, jež chovala tě v náručí s nejsladší láskou? "Zůstavuji ti kletbu na věčné časy, abys nenašla místa v hrobě a stále v něm jen rotovala!"

Podle Erbena

Žádné komentáře:

Okomentovat