Mokasíny v horách

Bez slitování útočil na modré kabáty, nezviklaly ho žádné hrozby, na jeho rozum nezapůsobil žádný argument, a také se ho báli a obdivovali se mu. Bojovníci, kteří přežili, vyprávěli, jak Geronimo vyvolal vítr s pískem, aby je skryl před pronásledovateli. Jak dokázal vidět a sdělovat události, které přijdou.
Zpěvem přivolával horské duchy, gany, aby tančili s ním.
Viděli ho, jak očištuje svoji duši od démona zla.
Je to válečný šaman, přitahoval je a zároveň měli strach. Přestože byl dlouhou dobu v jámě, tělo měl tuhé. Čerstvé bobule, mexické hovězí, čistá voda.
Když padl stín na zkrvavené nohy, Geronimo vzhlédl. Temná díra, kde ho věznili, zanechala stopy na jeho tváři. Vypadal divoce.
Házel si dál písek na kotníky, upřeně hleděl podél potoka. Kvílení větru připomínalo flétnu.
Než jsem se vzdal, řekl Geronimo tiše, vzal jsem Mexičanům dobytek a koně. Prodal jsem dobytek a koně Texasanům a koupil jsem dobré pušky a náboje. Mám je ukryté na jihu. Přines mi kousek železa. Řetězy spadnou. Vrátilo se mezi ně ticho.
Tentokrát čekal Geronimo. Někde daleko zaplakalo dítě. Ve větru to znělo slabě jako kňourání. Naiche poslouchal ten pláč, který fňukal.
Geronimo na něj pohlédl - daleko za černí jeho očí zahlédl Naiche světýlko, které poskakovalo a tančilo. Duch, říkali někteří Apačové. Plameny války, říkali jiní. Geronimu mu na chvíli sevřel paži. To je správné, bratře. Bylo rozhodnuto.

Slunce pohltil nízký obzor na západě. Poušť se zbarvila na krev.

Byla drobná, beze slova poklekla a podala Geronimovi dlouhý nůž.
Jsem Zala, řekla. Jak pracovala, houstlo šero.
Hvízdla a ze tmy vyběhl chlapec s rozžhaveným klacíkem.

podle utajených míst duše