Všední hitman

Stojí ostrov pustý,
olizuje vlnky moře i hoře,
třpyt času tu nezná okovů,
samá rovná cesta,
jehož pískem jsou zbořena města.

Jsou to mysli pouhé vidy,

či pocit vlastní bídy?

Vnímáš muže ve střehu,
pohled jeho ostrý
zanechává na břehu
jenom vetché kostry.

Jsou to mysli pouhé vidy,

či pocit vlastní bídy?

Cítíš z něj páru
touhy jeho plynout
nad propastí zmaru

Jsou to mysli pouhé vidy,

či pocit vlastní bídy?

Zve do smrti panství,
uprostřed kostnice oplísnělé,
kde se schovává a ztrát
lituje a nelituje

vlastní bídy

Podle Nerudových písní