sobota 15. listopadu 2014

Měsíčně vydělá jak prezident spolku Péče o slepé

Chlapi se rádi dívají na hezkou ženskou. Vlastně na jakoukoliv, i osmdesátkou nepohrdnou, když nemá po odložení podprdy moc flekaté kozy. Svlékají ji očima, hladí nosem a pozdravují jazykem, jenže co když se z ženy vyklube mužskej? O tom už se v rozpacích, rudí jak raci, červení jak pivoňky, kluci nezmiňují.
Takhle jsem brouzdal po nákupním centru, v ruce flašku a jen co mě vyhodil jeden sekuriťák, šel jsem zadním vchodem, kde jsem narazil na dalšího, tak jsem to vzal bokem a tam už nestál nikdo s vysílačkou a obuškem, jen se na mě v kuse usmívali vykutálení kluci i maličko zaražené holky a asi mi chtěli naznačit, že mě chápou. Bral jsem jako výhru roku, že nemusím nic dělat a že mi naskakují penále za nesplacené pokuty v tramvajích za jízdy načerno, které jsem ostatně nikdy nesplatil a na které se prostě postupem času zapomnělo. Přiměřeně mi schlo v hrdle, trochu jsem se potil a dost se mi třepaly ruce, přesto jsem hleděl na plakáty v kinosále s jistou dávkou rezervovanosti a dokonce i zájmu, nevšímaje si horempádem proudících, uřvaných davů. Čím nás zas staroch Spielberg překvapí? Možná obří ještěrky ve vzdáleném solárním systému nebo snad zaboduje Lucas s produkcí comebacku neohroženého dobrodruha, lovce křištálové lebky po třicetiletém nasávání v baru poté, co mu zemřela dcera, což zjišťuje až později, se kterou se vyspal? Stmívání s pořadovým číslem 6 nebo 7 jsem galantně přeskočil, protože drby o hvězdě hollywoodského formátu Kristen Stewart, která našla útěchu v posteli režiséra nového trháku a chudáku citlivém Pattisonovi se svými šestimístnými honoráři musejícím strávit noc či dvě na záchytce, se dostaly až ke mně a evokují skrznaskrz smutný příběh, který si nezaslouží rozmazavát. Se divím, že se zas dali dohromady. Než se zas rozešli. A zas dali dohromady? Už nevím. Maďaři dodávají: Amikor véget ért a kapcsolatuk, amikor a férfi eltűnt. Každopádně houpačka hodná herců. Skočil jsem očima po Transformerech a dalším z řady nekonečných texaských masakrů motorovou pilou, ale tentokrát se indikátor "davaj" nerozhoukal. Tak jsem nechal láhev na kinobaru, smířen s nudou a odhodlán vyrazit se do ulic pořádně opít. Jenže náhoda tomu chtěla, abych u automatu s čokoládou potkal jednoho ze svých dobrých známých, stále ještě kluka, který chce být holkou. Vůbec byste nepostřehli, že jí není. Vlastně patří k povedenějším babám - klukům. Sexuální identita transsexuálů bývá ukázkovým příkladem selhání přírody. Kdyby měli v hlavě orientační směrovku, tak by se všemi těmi změnami směru dočista polámala. Tenhle - tahle navíc má těžký problém s řečí, mumlá, huhlá, ale že by mluvil(a), to se říct nedá. Od něj by se mohl Pattison učit, jak na baby. Měl by k dispozici rozdílné přístupy. Na řeči, to by se mu smály a na činy, to by roztály. Tedy navíc samozřejmě ještě univerzální metodu s naditou prkenicí, ale na ten zas nechytne úplně všechny - jsou ještě mezi námi hrdé, nepřístupné, emancipované, které zastávají názor, že co si nevyděláš vlastní prací, pozbývá smyslu a radši se usoužit na smetišti než si nechat koupit kávu. Zvláštní přístup - ale nese ovoce - v podobě bab s chlapským mozkem, otupělými city a přehnanou touhou po moci. Taky dobře, kdo chce kam, pomožme mu tam. Víc ohně víc dýmu, čím víc kdo líčí, tím nachytá víc pí**.

Žádné komentáře:

Okomentovat