Na povrchu člověka jsou názory, jakýsi duch doby, který se pravidelně měníval co tři roky, ačkoliv v našem hypertrofovaném případě je inertní. Je stálý tak moc, až jeho změny nevnímáme. Cestovatel, co se dřív vydal do Afriky, už nenalezl tutéž Paříž, když se vrátil zpátky. Dneska cestovatel otevře aplikaci a uvidí motýlek, kde může přespat, snídaně do postele, balkón s výhledem na Seinu - jeden vedle druhého stejná králikárna.
Ale otevři si módní žurnál a uvidíš rozmanitost. A tak i naše hadry, které na sebe věšíme asi proto, abychom jako samečci ptáků okouzlili samice, podléhají změnám. Jakmile jsi v povědomí zapsán jako elegán, voilá, zítra už fřčí jiné kravaty a vesty (sáčka, blůzky, botky). Pošetilosti určitého druhu jsou nahrazeny jinými. A o skandály, nemáme-li pro ně nadání, je postaráno mediálně známými hvězdami. Incroyable, mirliflor, dandy, lev, tak i mnoha jinými označeními na sebe strhával pozornost kohoutek, proutník a např. mladý sešlý zhýralec, který nejlíp pasoval na mě, byl zván petit crevé. Kolem roku 1830 jsme viděli v Dumasových románech a divadelních hrách Hugových lidi plné velkých vášních, ponurých snů, nadšené a lyrické, politické a vzdorné, humanitářské a novotářské. Dnes lidi ponořené do instagramu, hipstery s telefonem u ucha, lidi bez záměrů, cílů i směřování. A je to celkem vtipný pohled, neboť ty přešlé periody měli své ševce a nepříliš bystré kováře, kteří svým řemeslem přispívali k prosperitě celku, kdežto my už máme jen zchytralé blbce nebo učené bábovky nedělající vůbec nic a maskující svou neužitečnost za jalové vychloubání, kolik vydělali peněz. Chtějí se blýsknout, mluvit tuze mnoho, před ženami umí mluvit, nenuceně zaujmout, běžně vydávají se všanc zanícení - jsou strašně citliví na pojem cti, ale už méně pro pojem povinnosti. Pamatuji si, jak mě z každé hospody už coby ztracenou existenci vyhodili, vymlátili, protože jsem se připletl do každého hovoru a začal napodobovat mluvčího, který byl zrovna uprostřed sváděcího rituálu. Přitom jsem jim jen otvíral oči. Když zakládáš zalíbení jen na povrchu, základy nejsou věru hluboké. Ale když hledáš hloub, třeba se dokopeš k nějakému tomu granitu, na kterém už základy postojí - bez otřesů a trhlin. Chybí mi nějaký ten hrdinský zpěv, román o růži, tak jak ho znal Froissart nebo nám ho ukazoval na svém nezbedném životě takový Villon. Neříkám, že mají všichni být samotářští, neodvislí baroni, to by byla kurevská nuda, ale zas všichni ti nenasycení, zbloudilí plebejci dneška už mi lezou z krku. Nevím čím to, že tolik mladých vyrůstá bez osobnosti. Asi to chce méně čilého rozumu a uvažování, co po škole a víc smyslu pro psinu. Jenže když je na tebe tlak už od školky a už tam ti cpou do hlavy, že je potřeba jenom bezmyšlenkovitě vydělávat a sloužit společnosti, není věru snadné si uvědomit, v čem jsou tvé silné stránky a kam by ses měl orientovat, aby ses vůbec někam doorientoval. Dneska ti mladí... sodoma a gomora, že jsou v tom vlastně nevinně.
Ale otevři si módní žurnál a uvidíš rozmanitost. A tak i naše hadry, které na sebe věšíme asi proto, abychom jako samečci ptáků okouzlili samice, podléhají změnám. Jakmile jsi v povědomí zapsán jako elegán, voilá, zítra už fřčí jiné kravaty a vesty (sáčka, blůzky, botky). Pošetilosti určitého druhu jsou nahrazeny jinými. A o skandály, nemáme-li pro ně nadání, je postaráno mediálně známými hvězdami. Incroyable, mirliflor, dandy, lev, tak i mnoha jinými označeními na sebe strhával pozornost kohoutek, proutník a např. mladý sešlý zhýralec, který nejlíp pasoval na mě, byl zván petit crevé. Kolem roku 1830 jsme viděli v Dumasových románech a divadelních hrách Hugových lidi plné velkých vášních, ponurých snů, nadšené a lyrické, politické a vzdorné, humanitářské a novotářské. Dnes lidi ponořené do instagramu, hipstery s telefonem u ucha, lidi bez záměrů, cílů i směřování. A je to celkem vtipný pohled, neboť ty přešlé periody měli své ševce a nepříliš bystré kováře, kteří svým řemeslem přispívali k prosperitě celku, kdežto my už máme jen zchytralé blbce nebo učené bábovky nedělající vůbec nic a maskující svou neužitečnost za jalové vychloubání, kolik vydělali peněz. Chtějí se blýsknout, mluvit tuze mnoho, před ženami umí mluvit, nenuceně zaujmout, běžně vydávají se všanc zanícení - jsou strašně citliví na pojem cti, ale už méně pro pojem povinnosti. Pamatuji si, jak mě z každé hospody už coby ztracenou existenci vyhodili, vymlátili, protože jsem se připletl do každého hovoru a začal napodobovat mluvčího, který byl zrovna uprostřed sváděcího rituálu. Přitom jsem jim jen otvíral oči. Když zakládáš zalíbení jen na povrchu, základy nejsou věru hluboké. Ale když hledáš hloub, třeba se dokopeš k nějakému tomu granitu, na kterém už základy postojí - bez otřesů a trhlin. Chybí mi nějaký ten hrdinský zpěv, román o růži, tak jak ho znal Froissart nebo nám ho ukazoval na svém nezbedném životě takový Villon. Neříkám, že mají všichni být samotářští, neodvislí baroni, to by byla kurevská nuda, ale zas všichni ti nenasycení, zbloudilí plebejci dneška už mi lezou z krku. Nevím čím to, že tolik mladých vyrůstá bez osobnosti. Asi to chce méně čilého rozumu a uvažování, co po škole a víc smyslu pro psinu. Jenže když je na tebe tlak už od školky a už tam ti cpou do hlavy, že je potřeba jenom bezmyšlenkovitě vydělávat a sloužit společnosti, není věru snadné si uvědomit, v čem jsou tvé silné stránky a kam by ses měl orientovat, aby ses vůbec někam doorientoval. Dneska ti mladí... sodoma a gomora, že jsou v tom vlastně nevinně.
Žádné komentáře:
Okomentovat