Kurva, dneska jsem si máknul, tak pět squarů jsem shodil. Kosa zas ráno jak na Sibiři. Aspoň že nám Amící vaří čaje. Přijel nám chlápek, co nýčko zastává post velkého muže. Samotný Barack Obama v CHI. V Kopernikově centru hovořil a plácal o té tragédii ve Fergusonu, o tom, že by lidé měli protestovat peacefully. A že potrestá neposlušné, co vypalují baráky a auta, jako že se Barack jmenuje. Viděl jsem u stromku srát psa. Sral jak kdyby nesral dva plné dni. Stižen jakousi růžovou sračkou. Maník z fachu se obával, aby ho vůbec přes hraniční kontrolu pustili a neměl problémy jako já. Jestli náhodou Obama neletí do toho CHI pracovat.
Včera jsem měl básnivou náladu a neméně unavenou, tak jsem namluvil mou nejoblíbenější poému od mého nejmilovanějšího básníka Dylana Thomasa 'Do not go gentle into that good night'. Snažil jsem se intonovat a frázovat jako on na těch svých populárních BBC broadcastings, ale marná sláva, typ je očividně z jiného světa. Něco vyšlo, třeba to tu mrdnu.. Zas tak posrané to není.
Všiml jsem si, že medikamenty, teda suplementy zabírají, ty steroidy, co je žeru jak mrkev, něco to se mnou dělá. Měl jsem 80 kilek, když jsem přijel, břuch nateklý z piva, přízračná postava čichače a najednou mám 87 a půl, a svaly se rýsujou, tricáky, ty jsem na sobě neviděl roky (až nikdy), břicho ploché jak od akvabely, ramena nabírají jak plece býka. No je fakt, že tam furt něco tahám a lehké to není. Sloupy, stoly a obludné pily. Zpočátku jsem nechápal, kde se to ve mně bere, ale teď už to vím; jak člověk nepije nějakých 57 dnů 12 hodin 35 minut po třinácti letech, kdy měl rekord nepití o nějakých 56 dní méně, začne měnit skupenství, v hlavě se jakési udělátko pohne a začne šrotit jiným směrem.
Jsem si zjišťoval, kde vzalo původ slovo ještěrka, resp. krokodýl a ono je to etymologicky strašně chytlavé slůvko. Jakože z řečtiny krokē čili oblázek, písek a drīlos cosi, jako červ. Písečný červ. Ještěrka.
Hapku zkosila zubatá. Stejně ho Alzheimer ničil. Země je mu lehká.
Nevím, jestli nemám začít brát. Desomorfin. Asi bych rychle umřel se svou zoufaleckou povahou a když mám love na deset feťáckých existencí, navíc tady se k tomu na ulici dá dostat lehce. Tak nevím, phrotože začínám mít chuť. Nikdy neříkej nikdy, což jsem si nikdy neřekl, ale vždycky přál. Co mluví pro, to je jasné, navíc se zas zbavím těla. Co proti: hasil bych si to rovnou do hrobečku. Zase? Ještě nevím. A zas mrtvé, krhavé oči? Je fakt, že dodneška mám památku na své hrátky s fetem v podobě něčeho na způsob déjà vu, ale myslím, že tomu svinstvu říkají jamais vu a je to celkem na kolaps. Prostě jakože mi to, co jsem už tisíckrát udělal, připadá jako úplně nové, nepoznané, takové záblesky. Nevím. Hlavně si neumím představit, jak bych chodil do práce. Na to bych fakt neměl koule - a kdyby jo, začal bych si sám sebe vážit. Ono fetování u mne bylo vždycky chtě nechtě full-time job a těžko skloubit epoxy-methyly s nějakou námahou. Bo pak jsou účinky zničující.
Messi v Lize mistrů vstřelil dvakrát za sebou hattrick, i Thomasovi se podobá z profilu, svět se neobrací v prdel, nýbrž je zakonzervován. Vše je při starém, tak viva Barca a smrt Realu.
Včera jsem měl básnivou náladu a neméně unavenou, tak jsem namluvil mou nejoblíbenější poému od mého nejmilovanějšího básníka Dylana Thomasa 'Do not go gentle into that good night'. Snažil jsem se intonovat a frázovat jako on na těch svých populárních BBC broadcastings, ale marná sláva, typ je očividně z jiného světa. Něco vyšlo, třeba to tu mrdnu.. Zas tak posrané to není.
Všiml jsem si, že medikamenty, teda suplementy zabírají, ty steroidy, co je žeru jak mrkev, něco to se mnou dělá. Měl jsem 80 kilek, když jsem přijel, břuch nateklý z piva, přízračná postava čichače a najednou mám 87 a půl, a svaly se rýsujou, tricáky, ty jsem na sobě neviděl roky (až nikdy), břicho ploché jak od akvabely, ramena nabírají jak plece býka. No je fakt, že tam furt něco tahám a lehké to není. Sloupy, stoly a obludné pily. Zpočátku jsem nechápal, kde se to ve mně bere, ale teď už to vím; jak člověk nepije nějakých 57 dnů 12 hodin 35 minut po třinácti letech, kdy měl rekord nepití o nějakých 56 dní méně, začne měnit skupenství, v hlavě se jakési udělátko pohne a začne šrotit jiným směrem.
Jsem si zjišťoval, kde vzalo původ slovo ještěrka, resp. krokodýl a ono je to etymologicky strašně chytlavé slůvko. Jakože z řečtiny krokē čili oblázek, písek a drīlos cosi, jako červ. Písečný červ. Ještěrka.
Hapku zkosila zubatá. Stejně ho Alzheimer ničil. Země je mu lehká.
Nevím, jestli nemám začít brát. Desomorfin. Asi bych rychle umřel se svou zoufaleckou povahou a když mám love na deset feťáckých existencí, navíc tady se k tomu na ulici dá dostat lehce. Tak nevím, phrotože začínám mít chuť. Nikdy neříkej nikdy, což jsem si nikdy neřekl, ale vždycky přál. Co mluví pro, to je jasné, navíc se zas zbavím těla. Co proti: hasil bych si to rovnou do hrobečku. Zase? Ještě nevím. A zas mrtvé, krhavé oči? Je fakt, že dodneška mám památku na své hrátky s fetem v podobě něčeho na způsob déjà vu, ale myslím, že tomu svinstvu říkají jamais vu a je to celkem na kolaps. Prostě jakože mi to, co jsem už tisíckrát udělal, připadá jako úplně nové, nepoznané, takové záblesky. Nevím. Hlavně si neumím představit, jak bych chodil do práce. Na to bych fakt neměl koule - a kdyby jo, začal bych si sám sebe vážit. Ono fetování u mne bylo vždycky chtě nechtě full-time job a těžko skloubit epoxy-methyly s nějakou námahou. Bo pak jsou účinky zničující.
Messi v Lize mistrů vstřelil dvakrát za sebou hattrick, i Thomasovi se podobá z profilu, svět se neobrací v prdel, nýbrž je zakonzervován. Vše je při starém, tak viva Barca a smrt Realu.
Žádné komentáře:
Okomentovat