Do soumraku zbývá ještě dobrá hodinka. Chcete si poslechnout, jak se jednoho dne srazil behemoth s ještěrkou? Inu dobrá, povím vám o nenadálem setkání dvou lidí (víceméně), kterým bylo souzeno si projít peripetiemi, nad nimiž rozum zůstává stát. Protože člověk je obvykle tvorem zvídavým, záměrně zamíchám vlastními jmény míst a budu doufat, že kronika, která vznikne, vzbudí i tak dostatečný zájem a někteří z vás zaprahnou po jejím dokončení - třebaže demograficky trochu vágním.
Setkali se jednoho únorového podvečera někdy kolem roku 2003, zcela nepřipraveni na otřes, který je čekal. Mohlo být sedmáctého nebo třiadvacátého, možná přesně uprostřed na Cobaina a toho druhého, ale kdo by si to ještě pamatoval. Vzpomínám jen, že jeden přišel v baloňáku a druhý v triku. Pošmourno a nevlídno, které toho roku panovalo během zimy, jim nezabránilo zamířit, jako každý den i noc, do hospody. V nekonečném labyrintu heren a zábavních podniků, rozkládajícímu se na rozloze pár hektarů, jen tu a tam zašramotila noha o beton. Tehdy v oněch končinách slula vandalská krčma s označením Studna, moc lidí do ní nepřicházelo, protože se muselo po točitých schodech pod úroveň chodníku nejmíň dvacet metrů klesat a spíš než schody příčky do hlubin připomínaly tobogán. V celém lokále byla tma jako v pytli, jen místy blikla nástěnná lampa u hajzlů. V O., kde celá rozvodná síť a elektrika spoléhala na černé muže se šroubováky, zalezlé v night-clubech, nemělo smysl si stěžovat. Pokud přestalo svítit světýlko nad stolem v baru, znamenalo to zavolat údržbu. Ale elektrikář pracující načerno v černé části města, byl zjev stejně řídký jako nerozbitý krígl nad půlnocí u biliárdového stolu. Proto obvykle někdo vrávorající přicupkal, aby zašmátral v drátech, vyměnil spálenou žárovku a po pár panáčcích byl pryč, míře do opravdovější roboty nebo do bordelu. Tehdy ovšem panovala tma. Chýlilo se k čtvrté ranní, oba dotyční byli zpiti jak Zákon káže. Studna přestala dýchat už před hodinami, za barem spal výčepní, starší muž v potrhaných gatích a s monoklem u oka, vymetenost a prázdnotu ještě podtrhovala poblikávající žárovka u automatu s cigáry. Mezi ním a ním stálo děvče, které je oba seznámilo. Za vším neuvěřitelným, co chlapi spáchájí, hledej mladou, milou dívku. Oba s ní před časem i časy poté měli pletky. I. měla nadání dávat dohromady lidi, kteří se měli setkat už v porodnici, tentokrát však její smysl pro řád překonal veškerá očekávání. Něco je na světě jednoduché jak facka, lapidární jak kamenný sloup a některé věci můžeš prožít tisíckrát dokola a stejně je zcela nepřijmeš.
Ještě tři dny a tři noci bludné pouti bez přestávek projezdili bez jízdenek snad stovky kiláků vlakem, navštívili známé, vypili gálony vodek a piva a pogrcali každou výlohu, víc mrtví než živí, ale uvnitř jakoby probuzeni, vylíhlí, konečně koukali na hrůzovládů emocí prizmatem pravého opojení, jež zažiješ jen jednou v životě. Nic nemohlo být silnější než pocit přátelství, mocnějšího než pouta konvencí, než jakkákoliv přetvářka, ba než smrt, která se zdála být v nedohlednu jako galaxie v Andromedě. Mládí si smrt příliš nepřipouští, dva mladí se jí bezmyšlenkovitě vrhají v ústrety. Mládí pospíchá, dva mladí neznají spočinutí.
Setkali se jednoho únorového podvečera někdy kolem roku 2003, zcela nepřipraveni na otřes, který je čekal. Mohlo být sedmáctého nebo třiadvacátého, možná přesně uprostřed na Cobaina a toho druhého, ale kdo by si to ještě pamatoval. Vzpomínám jen, že jeden přišel v baloňáku a druhý v triku. Pošmourno a nevlídno, které toho roku panovalo během zimy, jim nezabránilo zamířit, jako každý den i noc, do hospody. V nekonečném labyrintu heren a zábavních podniků, rozkládajícímu se na rozloze pár hektarů, jen tu a tam zašramotila noha o beton. Tehdy v oněch končinách slula vandalská krčma s označením Studna, moc lidí do ní nepřicházelo, protože se muselo po točitých schodech pod úroveň chodníku nejmíň dvacet metrů klesat a spíš než schody příčky do hlubin připomínaly tobogán. V celém lokále byla tma jako v pytli, jen místy blikla nástěnná lampa u hajzlů. V O., kde celá rozvodná síť a elektrika spoléhala na černé muže se šroubováky, zalezlé v night-clubech, nemělo smysl si stěžovat. Pokud přestalo svítit světýlko nad stolem v baru, znamenalo to zavolat údržbu. Ale elektrikář pracující načerno v černé části města, byl zjev stejně řídký jako nerozbitý krígl nad půlnocí u biliárdového stolu. Proto obvykle někdo vrávorající přicupkal, aby zašmátral v drátech, vyměnil spálenou žárovku a po pár panáčcích byl pryč, míře do opravdovější roboty nebo do bordelu. Tehdy ovšem panovala tma. Chýlilo se k čtvrté ranní, oba dotyční byli zpiti jak Zákon káže. Studna přestala dýchat už před hodinami, za barem spal výčepní, starší muž v potrhaných gatích a s monoklem u oka, vymetenost a prázdnotu ještě podtrhovala poblikávající žárovka u automatu s cigáry. Mezi ním a ním stálo děvče, které je oba seznámilo. Za vším neuvěřitelným, co chlapi spáchájí, hledej mladou, milou dívku. Oba s ní před časem i časy poté měli pletky. I. měla nadání dávat dohromady lidi, kteří se měli setkat už v porodnici, tentokrát však její smysl pro řád překonal veškerá očekávání. Něco je na světě jednoduché jak facka, lapidární jak kamenný sloup a některé věci můžeš prožít tisíckrát dokola a stejně je zcela nepřijmeš.
Ještě tři dny a tři noci bludné pouti bez přestávek projezdili bez jízdenek snad stovky kiláků vlakem, navštívili známé, vypili gálony vodek a piva a pogrcali každou výlohu, víc mrtví než živí, ale uvnitř jakoby probuzeni, vylíhlí, konečně koukali na hrůzovládů emocí prizmatem pravého opojení, jež zažiješ jen jednou v životě. Nic nemohlo být silnější než pocit přátelství, mocnějšího než pouta konvencí, než jakkákoliv přetvářka, ba než smrt, která se zdála být v nedohlednu jako galaxie v Andromedě. Mládí si smrt příliš nepřipouští, dva mladí se jí bezmyšlenkovitě vrhají v ústrety. Mládí pospíchá, dva mladí neznají spočinutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat