Tak co. Asi že nic! Kecy. Možná. Byl jsem v Downtown, takovém tom pravém centru města, kde jsou všemožné obchůdky, ale hlavně ty mrakodrapy, centra zábavy, různé koncertní placy a tržnice, pak taky tam jezdí vláčky, po kanále se plaví lodičky a občas se most nad tím kanálem i zvedne,... prostě místo, které chcete vidět, dokud nepojdete! Uprostřed mumraje downtownu se nachází odpočinková kavárnička, kde dělá má neteř a která už mě neviděla 8 let a která, ač je velmi mladá, je rozhodně šikovná a pořád mluví skvěle česky a už se těším, až mi město ukáže trochu líp. Jenže do té doby možná ještě napadne spousta deště a budovy obkrouží ledová krusta, pač zimy jsou tu řádně tuhé, jak mi bylo řečeno.
Co se týče těch tržisť, je samozřejmě veliké, a je stejné jako u nás, až na to, že tam prodávají hlavně Mexičani a pokud Amíci, tak hodně ujetí - takoví ti retired motorkáři s bílým knírkem atd. (Tenhle nabízel vše od hydraulické pumpy až k nabíječce na vrtačku). Dá se i cosi usmlouvat, pár doláčů. Chtěl jsem si koupit peněženku, ale za 8 dolarů, to mi přijde trochu moc i na genuine leather a hlavně, Amíci kalí na drobné, ty jejich quartery se všude válí v kasičkách, rozdávají je bezďákům na silnicích, takže ani nepotřebují peněženku s kapsičkou na drobné, ale já jsem ještě ze staré školy a mně se zas těžko bude loučit s tou kapsou, takže za 8 doláčů a bez naděje na oblíbené místečko v peněžence - ne, dík. Tak mě napadá, že jsem sem přijel přesně 28., 100 a půl roku přesně po narození Hrabala, když jsem odjížděl, tak v levných knihách mu vycházela za 30 korun nějaká knížečka - Srdce vzhůru -, měl jsem si ji koupit, ale všechno jsme tehdy propil, pil jsem dokonce i za peníze všech, co se se mnou loučili, i těch, kteří mě neznali tak dobře, ale protože jsem známá adresa, tak mi i oni dávali napít a zvali mě na nepředstavitelné dryjáky - a pak, když se příbližila hodina a minuta odjezdu, minuta doslova, protože jsem akorát šel z toho tahu na vlak, to už se mnou nebyl skoro nikdo, to bylo fakt ráno a všichni už byli hotoví, tak jsem vypadal jako pravá zombie, ale to bylo na tom všem to nejhezčí, mělo se to doposledka využitkovat - rozlučka s městem, kde člověk stráví celý život. Ono ovšem z Ostravy do Chicaga, to je skok jak z mostu. Nicméně jak zombie jsem přicestoval i do Prahy, kde jsem málem ani nevylezl pak z metra, když už jsem byl u autobusků, co vážily cestu až k letišti. A tam jsem byl opět ztracený, dvojnásob, pač v cizím městě a ještě zmámen drogami, sotva jsem našel, kde se odbavuje a tam mě ještě projížděli detektorem a musel jsem si sundat pásek, protože je kovový či co, tak mi málem spadly kalhoty. Vůbec je zajímavé, že tolik lidí cestuje letadlem. Zdá se nepohodlné hodiny trávit ve vzduchu, aspoň ten dreamliner prosím, ten byl vrchol humusu, tolik cestovní horečky jsem nezažil už dlouho, každý šramotil, nějaké aerolinky Lot, tak zas samí Poláci, pořád přešlapovali, přehazovali bágly a pouštěli si dementní filmy, seriály, či sledovali letový terminál, mapu světa a jakousi přímku, která měla s přibližujícím se stanovištěm se zkracovat, byl to mor na to koukat, raději bych se zřítil do oceánu, ale je fakt, že jsme letěli někde na Grónskem a tam vám byly tak hezké názvy měst v tom počítači, až oči přecházely.
No ale zpátky k Chicagu, jsou tu čínská bistra, kam vlezete, zaplatíte nějakých 7 babek a můžete žrát celý den, je to kousek ode mě, tak tam plánuju chodit, sice to chutná jak blivajz, ale žrát celý den zadarmo skoro, to je sen každého darmožrouta. Taky tam byli samí tlušťoši, protože jen celý den sedí u svého kuřecího nugetu v pomerančích a pijou kofolu. Ale pít a jíst tam můžete fakt z nepřeberného množství, nabídek je celý pult, americké brambory, krokety, všelijaké nudle a pasty a pak ty různá masa a ryby, vše v jihokorejském stylu, jak říkám, někdo by se tam našel. Byl jsem v pár tavernách, nějakých dvou barech, jen tak kouknout dovnitř, zatím jsem neměl sílu se zlískat do mrtva, ale z toho, co jsem viděl, tam zas nejsou nijak mocní pijáci, berou to tak přiměřeně, jako oddychovku po worku.
Co je tu zlé, to je fakt to rozkopané město, v každém koutu ční díra do země, bagry tam vrostly do půdy. Policie za každým rohem. Nejhůř se mi zvyká na časový posun, spím peridoicky už od čtyř odpoledne, (to je jedenáct večer v ČR), když můžu a budím se v noci, kdy bych měl spát atd. A co je dobré, to je fakt, že jsou tu všude kytky, je tu hodně stromů, nikdy jsem nebyl v tak velkém městě, které by bylo tak pokryté stromy. Až budu někdy mít čas, pár kiláku za městem je tu botanická zahrada, tu chci vidět, protože mám fakt rád kytky. Tak abyste ještě viděli vrchol arkitektury, co tu mají, tak ten Sears tower naživo vypadá opravdu povedeně, z fotky to tak nevysvitne, ale když jste u něj, tak vás polije majestát hrůzného tušení, nahoře se tam kymáci tak o půl metru, když pěkně fouká, jsou to hezky elastické stavbičky a nahoře je ještě prosklená podlaha, tak snad tam někdy nakouknu, chce to nějakých 30 dolarů na entry. Když to srovnám s nejvyšší budovou tam od nás, tak se musím jen smát, tady je vše nepřiměřené, gigantické. I ten soud u vody, s vlaječkami, ten by v pohodě strčil všechno u nás do kapsy, jak působí statně.
Žádné komentáře:
Okomentovat