Keylof

Tedy volno. Už hodinu se těším na to, jak si pochutnám na pizze z Pizza hut, ale protože se mi nechce ven, zůstanu tu sedět u refubrished HP notebooku až do noci. Ne, kecám. Musím za nějakýma holkama. Na každém rohu stojí večer nadržená šlapka! Musím se konečně podívat na zoubek těm kobylkám, co tu chovají. Jinak ty pizzy tady jsou dost neforemné, váží tak 2 kila a mají průměr 80 cm, když chcete, aby ho měly. Jak se občas pohybuju po silnicích, tak si všímám, že lidi mají na SPZkách přidělané takové nějaké klipsy, kde stojí třeba TROUT UNLIMITED, catch and release, nebo CHI RED SOX nebo SHERMAN nebo I LOVE POETRY, www.poetry.com a podobné skopičinky, které jsou nepřehlédnutelné, když neustále stojíte na křižovatkách, a tam stojíte vpravdě neustále. Každých 4-5 minut, a stojíte tam taky pár minut. Celé ty dopravní uzly jsou tu řešeny někým velmi sofistikovaným. Neumím si představit, jak funguije, že během dvou minut obrátíte z Interstate 88 na 56 a mezi tím vás mine tisíc aut. Taky za každým kolem, myslím bicyklem, se line zvuk z rádia, mají ho tam vzadu připevněný. A pak jezdíme do měst, jako je Zion nebo Aurora, kde jsou různé jejich ridge a podobné hájky, a tam je to vskutku malebné. Děcka si tam před garáží hrají s míčem, všude mají basketbalové koše a pohazují si míčkem na baseball. My tam zatím řežeme plechy a lepíme je, vytváříme kornery a sheltery, obalujeme izolací, strháváme stará aluminia, to vše x metrů nad zemí na vachrlatém skefu. Do toho ty vichry, které se zvedají co půl hodiny, pak jemný déštík, co drásá kůži a pak zas ultrafialové záření sluníčka, které střídavě vylézá a zalézá, jak se mu zlíbí. Musím tu používat cold sore lip balm sticky a sunscreen protectanty, jako na rty, protože už po pár dnech mi tak popraskaly, že jsem cítil jen oheň. A ještě alaway eye dropy, protože oči se mi pomalu a jistě zadělávají kamínky a hlínou, vůbec používám tolik kapek a mastí, jako nikdy v životě, aby mě to trochu udrželo v přijatelném stavu. Taky jsem tu viděl mopslíka. Psů je tu moře. Štěkají po mně, když něco nasazuje a strhávám, když uklízím tisíce drobných ústrižků, když vytahuju žebříky a já, jak nemám rád ty chlupaté vuřty s věčně nenasytným jazykem, tak jim promíjím, dokud mě neposkáčou, ale to už majitelé volají ze zahrady, come here, Alíků...No je po dvanácté, už bych si mohl cosi uklohnit, ale jak tady na tom sporáků furt uníká plyn, vlastně tu ani moc neteče voda, tak si radši zajdu do subwaye za Mexikem, co pořádně nerozumí, co je onion a místo pořádného steaku vám dám veggie burgera. Stejně je to tu takové bezkontaktní, lidi jsou od sebe docela daleko, a většinou jen sedí za stroji. Víc místa než u nás, ale zároveň jsou všude výstavby, různé náboženské spolky s povzbudivými jmény mají hektary půdy, ohromné modlitebny, northern trust kancelářské budovy, meteorologické balóny občas vidět zvlétnout. Do toho samozřejmě odevšad přilétávají letadla. Takže nejenom na zemi, ale i ve vzduchu je furt chumel. Jsou tu, mezi těmi negry, různé čtvrti, kde koupíte barák za 5 tisíc dolarů, ale daň na ně je taky 5 tisíc a nikdo je nechce, protože se většinou rychle zdemolují. Takže ani ti normální černí, co nejedou v drogách, už o ně ztrácejí zájem. Vybydlené jako v Přívoze. Akorát zkažená mládež se tam chodí bavit. Večer v south sidu vůbec zastavují bělochy policajti, protože netuší, co tam dělají a akorát je napadá, že jdou shánět krokodila, desomorfin, tu drogu, co tu frčí a po které do roka umíráte.

Začíná mi být líp a líp, psychicky jako. A to tělo se srovná. Převážná většina lidí, co sem přijedou jen na zkoušku, se tu prý zdrží 20 let. Paní bytná mi radila, abych si našel nějakou nevěstu - ale jen s papíry! Ty, co jsou tu nelegálně, nemám ani zdravit. V Americe je to těžké, ale taky reward je sladší. Já jsem typ člověka, kterému vyhovuje větší zápřah, ale zároveň musím mít pocit, že to, co dělám, má nějaký smysl. Bez ohledu na peníze, kterých je tu hodně, to tu má jakýsi náznak účelu. Což mi říká, že jsem tu na správné adrese.