Tučné a hladově vychrtlé

Zbytky rezidua po nějakém sajrajtu kapajícímu ze spár mu uvázly ve vlasech, z jejichž výhonků mu na hlavě vstával kudrnatý, jakoby beránčitý vzor. Byl tu přikován v židli, ruce v tílku jak párátka a jediné, co té trosce dodávalo lidský dojem, byl zplihle vzdorovitý pohled dvou fanatických očí zaseknutý na něčem na stěně. Netušil jsem, proč přestal pečovat o své tělo, proč se už rok nemyl a vlastně mi to bylo fuk. Jestli mi co vrtalo v hlavě, tak proč ten člověk už dávno se sebou nezačal nic dělat, a proč třeba nepřipadl na myšlenku, že tímhle stylem dříve nebo později skončí pod drnem. Víceméně (spíš více než méně) mu bylo všechno fuk. Neptal jsem se, nikdy mě ani nenapadlo narušovat jeho prostor, který byl ostatně nepříjemně obtížný pro všechny, kdo s ním přišli do styku. Dalo mi hodně práce, než jsem ho přesvědčil, že uklidit po sobě pro jednou rok starý bordel ještě neznamená vzdát se své zábavy a že když se odpadky vrší až ke stropu, nikdy ho sem nepřijdou navštívit jeho přátelé. Odvětil, že žádné nemá a že to, co z něj zbylo, o žádné ani nestojí. Má jich dost tam. Nepřevlékal se, nejedl, nepil, vlastně ani nespal, jediné, co zaměstnávalo jeho pozornost, vyjma krátkých chvil při nahrávání scén a sledování špičky svých bot, bylo tupé zírání do monitoru. Hra s názvem Tranquillity, jejíž tvůrci na webu sebe sama hrdě označovaly jako pionýry online hraní, poutala jeho zájem jako krásná modrá přílivová vlna surfera na pobřeží. Než jsem odešel, stačil se nepříčetně vytočit, když ho stylově ojebali v trejdu. Prodával pižmový parfém jedné zkušené hráčce, která předstírala, že s hrou začíná, zatímco v křoví čekal její namakaný přítel, který ho po trejdu vzal iluminátským kyjem po hlavě, takže přišel o cenný unikát, na který lovil bezmála měsíc.

Hřadují chudáci vrány ve větvích černých jak hniloba. Kdo se k nim vyšplhá, vyzpívá jím svou trudnou píseň o neuhasínající žízni po životě, po červáncích rozkošných jako konipas v hřebčíně, kdo jim vyzná nestydatou a nenaplněnou cestou svou touhu silnou jak spár lva? Musel by mít nejmíň dvě varlata, protože Hitler se svým jedním byl okouzlen jen Evičkou, ne ptáky, od sedmnácti ji pronásledoval z cukrárny až do divadel, a přestože poměrně mláda - již ve dvaceti měla tu čest ochutnat jeho sperma, stejně si valně s ním neužila, protože s ní nesouložil, ale pouze žádal, aby do něj kopala a ve chvílích jeho naprostého vzrušení se mu vymočila na hrudník.
Musel by mít i dvě paže, ne jako oddaný služebník z LeSagovy komedie, který coby správný butler znal jen metlu, opíraje si ji při metení o bradu a svazek klíčů, které si uctivě přehazoval v puse podle toho, v kterém křídle zrovna vězely dveře. Měl bych snad zmínit, že v celém LeSagovy není o butlerovi ani zmínka?
A nakonec, což je ze všeho nejdůležitější, musel by mít výkonný, neutuchající mozek, kterým by upozornil hřadující vrány na nebezpečí, že se k nim vrhá a jako zástupce čeledi nevyzpytatelné, hrozí jim svým příchodem do vrchních pater přelámat pírka.


I když jste lehkonohé, pomněte, že padnete, básník pekel ne nadarmo říká lasciate ogni speranza právě ve chvíli, kdy se vám otvírá širý výhled na slunné stráně.