sobota 25. října 2014

Pozoruhodný cukrouš

Dneska opruz jak povodeň, furt s žebříky šachovat. Zas jsme byli na nějakém zámku 20 metrů do výšky, všelijak ohnutými okapy a střechou, na které se nedá ani pořádně stát. Půlka domku byla z kamene, kolem oken to hrálo dřevem atd. Sufety byla křivé, jako by se na nich vyřádilo hejno umělců. Vůbec celý ten barák stavěli nějací umělci.
Ale jen 9 hodinek Marnosti, uteklo to bezbolestně, sice zas slunko v poledne přehánělo, ale jinak obstojné počásko. Akorát na nějaké kování.
Po zpáteční cestě jsem míjel hřbitov, nedaleko Radfordu, s takovými těmi deskami vtlačenými do hlíny. Hříšně krásný. Působí to neodolatelně, když projíždíte kolem a vidíte jen se naklánět vrby ve větru a malé výstupky ze země, jako tlačítka. Až se tu rozsekám, tak mě pohřběte do takové krabičky. Vím, že jsem chtěl v různých fázích života raději rozkouskován a nardcen do sardinek nebo rozprášen nebo sežehnut, tedy vem to nešť, časy se mění a s nimi i naše preference "života po smrti."
Vlastně je mi u prdele, kde mě pohřbíte, v srdci jsem už odedávna mrtvý! Každý v sobě nosí svůj smrti kvásek a ten můj nakynul už dávno. Zajedu si do Washingtonu do nemocnice, abych chytil ebolu a mohl to jen potvrdit!
He-he-he, jokes aside. Báječný den, ještě lepší večer (orgasmus smíchu jako při čtení Jirky Charváta a jeho Čaje o páté) teď mi pod peřinou dochází rýže, obalená v ručnících, mňam. Kuřecí nudličky na kari s tamtím pod peřinou.
Držte se, andílci.

Žádné komentáře:

Okomentovat