Robota je tu absurdistán non plus ultra, dřina, tak velká, že se divím, že tu ještě někdo pracuje, stačí tu totiž jít do práce tak jednou týdně a vesele přežiješ. Vesměs jen podnikaví Poláci jsou tam 10 a víc hodin denně na těch minilešeních a trhají obklady. Jinak samozřejmě obchody jsou plné prodavačů, takže se tu vlastně pracuje, ale někam dál za města, to je porod, jezdíš nesmyslně hodinu (50 mil) do práce a hodinu zpět, po dálničkách a 15 minut před "centrem" se to už plní, ty lanes na pravé straně jsou vyhrazené truckům, ale ti si jezdí všude. Vy, co si nechcete nic dokazovat, vůbec tam nepáchněte. Nemůžu se dost dobře pohnout, půl hodiny jsem musel ležet ve vaně, abych se trochu vybalancoval do svého originálního rozpoložení, takhle ruce mě nikdy ještě nebolely. Nemůžu ani dost dobře napsat tenhle článek. Nemluvě o tom, že nejsem schopný chytat myšlenky, mám v hlavě vymeteno a tak píšu ještě nesrozumitelně než normálně.
Důležité ale je, že chytám novou mízu, přesto, že jsem zbitý jak čokl, se konečně v mozečku rozsvěcuje zelená. Konečně se začínám těšit z oblohy, konečně po mnoha letech. I přesto, že dneska se počasí proměnilo za pár hodin tak o 18 stupňů, z dusna do pravého chicágského vichru a že mi málem přistála traverze na hlavě a místo kůže mám červený škvarek ze slunka. Je deset hodinek, před třemi jsem se vrátil a za 7 zas vstávám. Tak další pokus - třeba přijdu méně dobitý - ale spíš ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat