Všechno mě sere! Dnes jsem v aleji u Billy potkal slečnu B. Normálně jsem se nerozpakoval a hned ji hlasitě oslovil. Nesmlčel jsem ani, že jak jsme se vzdálili od ostatních, že mne její chování dost nelibě nasralo. "Milý Jene," řekla s vroucností, "což jste si mé rozpaky mohl vykládat jinak než jako nervozitu? Cožpak mě neznáte?" Co jsem pro vás vytrpěla od chvíle, kdy jste poprvé vkročil k nám do bandy? Stokrát jsem vám chtěla říct, abyste se nebavil s S. nebo z T., které ostatně se svými muži hned odešly. A těch řečí, kterých pak bylo -"
"Jakže, dámo?" řekl jsem a skrýval svůj úlek. Všechno, co mi předevčírem řekla A., projelo mi žilami jako vařící voda. "Co mě to už stálo!" řeklo to rozkošné stvoření se slzami v očích. Nebyl jsem už pánem sebe a chtěl jsem se jí vrhnout k nohám. "Povězte mi všecičko!" zvolal jsem. Slzy jí tekly po tvářích, byl jsem úplně bez sebe. Osušila je, aniž je skrývala. "Znáte mou tetu," začala. "Byla tam přítomna a dívala se na všechno, panebože, a jakýma očima! Jene, minulé noci jsem toho vytrpěla! A ráno jsem musila vyslechnout kázání o svých stycích s vámi, musila jsem vyslechnout, jak vás hanila a ponižovala, a nemohla a nesměla vás hájit víc než polovičatě."
Netušila, jak milosrdná by byla, kdyby o všem pomlčela. A teď ještě dodala, jak ty klevety porostou a jak si na tom smlsnou všichni mizerové, jak se nyní budou rozkřikovat, že je zdeptána, ztrestána má pýcha a má hrdost, kterou mi už odjakživa vyčítali.
Žádné komentáře:
Okomentovat