úterý 22. července 2014

S cejchem kurevníka

Šukat kurvy jako vystřižené z Burdy.
motto bezdomovce Pavla, který přechodně bydlí na zahradě u tety, pochopitelně byl můj nápad ho naučit rýmovat na bravo a burdu, na bravo - ty krávo, zato burdu můžete ocenit už nyní.




Jako dvě hvězdy v drahách vlastních kroužíme každý svou cestou. Oko se nesetká s okem. Dnes ale - ty šťastná, přešťastná noci, jediná svíčko nám oběma patřící, brzy, ó, jak brzy, odplouvá mládí, šediví vlas, měkne hlas a kdopak, přátelé mí, věrní, téměř již mrtví, sečte naposled nás? Kdopak mě pak přijde ukonejšit?
Bez ženy, tak tragicky odešlé, jsem jen stařec v tichém domě, s přátelskou tváří vítá mě tvůj syn, ptá se mne: poutníče, odkud kráčíš a kam? Mošt pak mi přisune, děti za okny se trhaně perou o talíř rýže a v dešti jim šplouchají kapky za límce.

Kdy se zas sejdeme, šedivý chlapče? Kdy vypijem našich deset číší, deset neztenčených špiček vinohardu, šedivý můj chlapče, ty můj stesku! Pij, tak jen pij! Zejtra nás už budou hory dělit, obklopí nas mha a přivítají brány neznámých budoucích let, oděni červy, oděni strupy budem se smát rozkladu v ústrety.

Tobě zbude tichý dům, mně věčné slunce v nadhlavníku.





trosky bezďáků
na hromadě smetí
nikdo je nepolitoval
jdu kolem nich
a je to jako bych šel kolem
vyschlé větévky v sněhu

Dál už nic zajímavého. Jen jsem sesbíral nějaké hospodské hlody:
pohrdáš mnou?
pohrdáš mnou? 3 koruny se ti nelíbí?

já sem boháč,
mužu si jezdit čim chci

vedle komína heliport
já ti dám taxíka
60 na hodinu

teďka je v pohodě,
vše vyřeší,
nahoře je materiál
to je v chuj hrozný člověk
a k tomu
to je jedno
on ještě robí, ne?


pivo a birell jeden
jedno pivo a jeden birell

ona zežrala s chutí si dát místo toho pálí žáha mně třeba baba uteče to udělám kolikrát na to mám chuť
jsem na to vůbec neviděl ty vole šla brzy, 3/4 na dvě má tu být do dvou
klobouk - se nafoukne, naboptná
je na všechny hleny já tě včera viděl v klobouku (vyhrál jsem klobouk radegast)

já sem zas v sobotu grilovala, nevím, co mám grilovat
jsem se tam díval
nudličky
seděl jsem na zahradě, nohy na křesle
včera bylo dusno,
dneska furt fouká
sprav si sukně,
jde ti vidět na kotníky

No jo, někdy jsou k zulíbání, ti infernální povaleči, jsou jako princezny, tak sladké, až to bolí, člověku v hlavě třeští, když jak splašeni vyskočí od kríglu a octnou se tváří v tvář barmance, ona vytřeštěná, oni ještě víc, ústa otevřená a zmírající.

Žádné komentáře:

Okomentovat