Sázím se, že všichni myslí stále víc týmž směrem. Sotva odrostou kojení, mlíčko jim nestéká zpod brady, už se dají na spekulace. Každý člověk, sebevíc erudovaný, sebevíc vzdělaný v nicotnostech tohoto dementního světa, působí jako debil z izolovaných sekvencí Vražedného pobřeží, když se pokouší prosadit se. Tím, že něco dělá, jedná jako loutka - kdyby věci popisoval, mohl bych se z něj stát básník - či lépe řečeno, stane se z něj jednou za sto miliónů permutací básník. Nebezpečí číhá na všech rozích, ve všech křoviskách. Jednou z nich vybafne exhibicionista, jindy tramvajový frotér a občas dokonce intelektuál, ale pokaždé je to entita, jsoucí si vědoma své deviace. Jakékoliv lidství na pochodu je vždycky pohromné, všichni dobrodinci by měli nosit antiglejt nepřátel státu a být veřejně popraveni. Vskutku, když se podíváte na malé děcka, ve školce do nich vtloukají řád a pravidla, umývají se obřadně ve vaničkách, dostávají jakési piktogramické základy na nálepkách a pak, když mají vstoupit na základku, neumějí si kromě závázaní tkaničky ani opravit mínění na školní lavici. Za vším stojí dobromyslné učitelky a jejich rodičovské instinkty. Jsou teď, malí chytáčci, tady, pochybně obnaženi, protože plni dementních nauček, že to a to se nemá a má dělat, ten a ten je dobrý/zlý a s rozzářenýma očima se výdavají v pln učení ještě pochybnějšímu, kde rozvíjejí nejenom přebujelé vizuální vjemy, ale nově též se v nich burcuje sexualita a kognice ryze patologického charakteru. V šesti letech už mohou být nebezpečni svému okolí, když přijdou na to, co dělat se šulinkem, a kdejaká sedmička už se pomalu otvírá svému půlživotnímu krvácení a pomalu napjatě očekává, že ji ho tam rozjívený Frantík vrazí.
Celý školský systém je od základu nevhodný pro rozvoj myšlení, dokonce i pro pouhé setrvávání v terénu uvažovaní je zoufalý. Nic kloudného nepošlo ze škol a sázím se, že za padesáti procenty moderní mizérie stojí právě škola, její neustálá snaha vměšovat se do přirozeného, tedy čistě hostilního prostředí konkurence. Žijí mezi druhem homo faber všichni, ale jen ti nejsilnější mají možnost během své nadvlády triumfovat specifickou destrukcí. Akce, která se spoléhá na pudy, které neustále potlačujeme, vytváří zpětnou reakci, jejíž projekce do světa vypadá benevolentně, ale jejíž důsledky jsou katastrofické. Tak se pořád přetlačujeme a pilka je vždy na straně nevědomí, které boduje a boduje zhusta na velmi citlivých místech. Má achillovka je kupříkladu chlast. Neprežil bych ani den bez dobrodiní toho tichého šílenství, které se mi přislibuje hned nazítří, ale jelikož vím, že chlast je pro mnohé příliš velkým lákadlem, nečekám, že se někdy budu muset obejít bez flašky. Sázím se, že dřív nějaká pobotoxovaná Helena spustí třetí světovou, než páni konšelé uzavřou pivovary a zruší vinohrady. Kriste na nebi, vždyť se pije víc a víc a s naším akcelerovaným tempem se bude pít do soudného dne, nebo dokud nedojde veškerá voda v oceánech.
Žádné komentáře:
Okomentovat