pondělí 7. července 2014

Bdí nad tímto prahem v žití radostném a blahém

Její příběh je fikce, ale vlastně nikdy neskončí. Zrodí se znovu a znovu v osudech žen, které přijdou na svět nechtěné. Prý se ve strádání skrývá naděje a možnost změny. Věnuji tenhle odstavec všem dívkám, které přišly na svět nechtěné a svou touhu po lásce si musí vyvzdorovat. Jejich vzdor většinou neskončí laciným happy-endem, ale bolestným strádáním. Proto ta NADĚJE. Všem čtyřlístkům, duze, světlu i tmě věnuje L. Müller, Příběh Sáry Wittensbergrové

Žádná budoucnost už není. A minulost stála za hovno! Za hovno, za hovno, za hovno. Má jen baňatou láhev z tmavého skla Chivas Regal. Dnes večer si zakáže slzy. Ale slzy jsou kapalnou esencí zhmotněné minulosti a její minulost je tu dnes s ní. Oči namalované rychle vlhnou. Ani se slzy nesnaží utírat. Její vůle žít je už příliš slabá, aby se pláči vzepřela. Ví, že má-li odletěl na motýlích křídlech, musí se zbavit zátěže, která se ní celý život tvořila tak často. Musí teď být lehká. Pláče dlouho s přerývanými záškuby celého těla. "Dej mi znamení, že to nemusím udělat. Nějaký zvuk, světlo, cokoliv - a dej mi sílu tě poslechnout. A prosím tě, odpusť mi."
Zvedne hlavu, zaposlouchá se do tmy pokoje i do noci za otevřeným oknem. Tlumené ševelení řeky neruší jediný zvuk. "Ty, který snímáš hříchy, smiluj se nad námi, přijmi naše prosby, smiluj se, prosím, i nade mnou. Neboť ty jediný jsi Svatý... Amen."



Žena inteligentní, s mravní silou, nikdy není tak darebná a bídná jako muži, a přece si muž stále osobuje právo býti neobmezeným vládcem, jehož vůli, třeba nespravedlivé, musí se žena podrobiti, a žena taková ubohá. J.Hašek, Štastný domov

Žádné komentáře:

Okomentovat