Pevná vrtule

Běžný život nám neustále ukazuje, že člověk, k němuž mluvíme, obvykle naplňuje naše slova smyslem, který čerpá ze své vlastní podstaty, a že se tento smysl velmi liší od toho, který jsme do týchž slov vkládali my. Cítíme v jednom světě, myslíme a pojmenováváme v jiném a můžeme sice dosáhnout toho, aby mezi oběma těmito světy byla jistá shoda, ale mezeru mezi nimi vyplnit nemůžeme. Přičiňujeme se bez ustání, abychom dali svému životu patřičnou podobu, ale kopírujeme přitom proti své vůli, jako nějakou kresbu, rysy té osoby, kterou jsme, a ne té, kterou by nám bylo příjemné být. Každý nazývá jasnými jen ty myšlenky, které jsou na stejném stupni zmatenosti jako jeho vlastní. To, na co si ze svého chování pamatujeme, zůstává našemu nejbližšímu sousedovi neznámé, to u čeho jsme zapomněli, že jsme to kdy řekli nebo co jsme dokonce ani nikdy neřekli, vyvolá naproti tomu veselí až na cizí planetě a představa, kterou si o našich činech a skutcích tvoří druzí, nemá s představou, kterou si o nich děláme my, podobnost o nic větší, než jaká může být mezi kresbou a nějakým nepovedeným otiskem, na němž by černým místům odpovídala prázdná plocha a bílým jakési nevysvětlitelné obrysy. Může se ostatně stát, že to, co zůstalo neobtisknuto, je jen nějaký neskutečný rys, který my vidíme jedině ze samolibosti, a že to, co se nám naopak zdá přidané, k nám právě skutečně patří, ale tak bytostně, že to ani nepozorujeme. Jestliže se někomu, kdo je zvyklý usmívat se do zrcadla na svoji krásnou tvář a na svoji krásnou hruď, ukáže jeho rentgenový snímek, bude mít při pohledu na tento pletenec kostí, o němž se mu tvrdí, že je to jeho vlastní obraz, zrovna takové podezření, že jde o omyl, jako návštěvník výstavy, který si před portrétem nějaké mladé ženy přečte v katalogu: "Ležící dromedár". Tento rozdíl mezi naším obrazem, tak jak je kreslen námi a tak jak je kreslen druhými, jsem si později uvědomil na případě jiných lidí, než jsem byl já sám, lidí žijících blaženě uprostřed sbírky fotografií, v nichž sami zachytili svoji podobu, zatímco kolem se šklebily všelijaké hrůzné obrazy, jež pro ně zpravidla zůstávaly neviditelnými, ale které je pak uvrhly v ustrnutí, jestliže jim je nějaká náhoda ukázala s upozorněním: To jste vy.