Zátiší: konečky vlasů u žaludu

Když šla ke dveřím, vedoucím na mrazivé, mlhavé nástupiště, tvářila se, jako by jí patřil celý svět.

Lisování semene

Že si odporuji? Dobrá, tak si odporuji. Jako rtuť těkavý mi přezdívali..

Uznal nedostatky

Zrovna seděli na lehátku na mramorových kamíncích pláže Glyka Nera a bavili se o nádherném sexu s hračkami, které do ní včera strkal, když tu vykřikla. Otočil se. Kolmé skály okolo je svíraly jako těsný pásek, nebylo úniku. Popošel trochu blíž, ona, zkoprnělá hrůzou, se skrčila za slunečník. Ještě několik váhavých kroků učinil do vody. Pištěla, aby se vrátil.

Utonulý se slaně bílým obličejem se k němu překotil. V mělčí vodní huspenině zvolna proud hýbal jeho zelenýma nohama. Jako za něj by říkal: Tady jsem.
Napuchlý ranec vynořený a znovu ponořený. Vypadal tak pokojně, usmířeně, jako by už byl kdesi daleko, jen na věnečku šedin mu zela díra jako z děla.
Tak se rodí flirt se smrtí.

Vypij koktejl do dna

Ranní světlo se prodralo škvírou v roletě a dopadalo na lůžko. Něžné světlo zaplavovalo spáče po orgii. Na okamžik se dalo uvěřit, že slunce je výraz něčeho, co miluje lidi a trpí za ně. Na tom zlatém přílivu se kolébali, teprve v hodině rozbřesku si uvědomovali své uvěznění, a tak se asi probudili oba ... současně... jak tomu chce každá známost z hostince. Jenže on se převalil na bok a zdálo se, že znovu usnul. Vstala a hned šla do koupelny. Zkontrolovat, v jakém stavu má tělo po těch prostocvicích. Mysl měla podivuhodně jasnou, jako by zlaté světlo vstupující skrz rolety mělo schopnost pronikat do věcí, takže mohla rozumět pohnutkám obvykle skrytým, pohybům, kterým jindy nepřičítala důležitost ani význam. Viděla na sobě několik šrámů a modřin, hlavně v oblasti žeber a když se otočila, na zadečku pruhy od řemene, to je dobré, to naštěstí rychle zmizí. Ve tváři byla jako vždy oslnivě krásná. Usmála se na sebe. Tělo vzdorné bohyně, tvář samolibého anděla, obvyklá kombinace, na kterou nachytá kdejakého drsňáka. Otevřela skříňku, ve které odpočívala její rezervní láhev brandy. Přidržela si láhev u nosu a vdechla výpary až hluboko dozadu, tam, kde se zdálo, že nos a mozek splývají v jedno. Alkohol ze včera ještě ovládal její motorické schopnosti. S rozkoší si dala hlt, pak druhý... Už zítra si to rozdá s Prasákem Eddiem, kamarádem toho, co s ní spal dnes. Vylezla z koupelny a od dveří ho pozorovala. Jak tam spí, nedutá, nevydává ani chrápání.
"Jsem potvora," pomyslela si. Poškrábala se na nose a vzpomněla si na Viléma, s nímž se naposledy mrouskala na hrázi.

Nicméně se rychle vzchopila, došla k posteli, zatřásla jím a když s nelibostí zjistila, že zase usnul, zajela mu rukama do trenek.

Žvatlavá kráska

Adolfův přítel Menard byl mladík jaksepatří zajímavý, byl rudě snědý asi jako indián, oči měl utopené v lihu a modré, narudle hnědé vlasy sčesané z čela dozadu a podobal se takto velkému a příliš horlivému kohoutovi. Jako kohout se i choval, když mu někdo šáhl na jeho současnou přítelkyni. Kloval zobanem, dokud neporanil soupeře, což zpravidla vyústilo v jeho vyhození z klubu. A jeho holku si pak rozdělili ti, co zůstali až do ranních hodin. To právě Menard umožnil Adolfovi seznámení s Alžbětou, ačkoliv by k němu nejspíš došlo tak jako tak o něco později, vídali se koneckonců už dříve na koncertech metalové hudby. Řekl mu, že jedna žhavá kočka čeká na zasunutí nebo něco v tom smyslu, čímž zbystřil Adolfovu pozornost. Už si to představoval ve zjitřené fantazii. V koříncích vlasů ho svrbělo a on viděl obrazy - bakchanálské výjevy -, které se snažil rychle, ale marně vypudit z mysli. Drtit ji polibky! Drtit a laskat její krásné, zakulacené tělo! Od soboty, kdy ji poprvé oslovil tykáním, dívala se na něj smyslným, zamženým pohledem a on opravdu pociťoval tak trochu slabost, mdlobu, ba nevolnost. Ve skutečnosti se tak dívala na každého, kdo jí mohl kupovat panáky a drahé oblečení. Alžběta byla prostou duší, ukázkovou kurvou se sníženým prahem zodpovědnosti, proto asi působila tak magneticky na Adolfovu dosud nevinnou osobu. On, velice vnímavý, silně citový, ne snad krásný nebo statný, ale příjemný, byť nezkušený kořen a ona, obletovaná, často ovíněná tak, že grcala místo do mísy na prkénko, kokétní a prudce povrchní - sotva by ti dva mohli tvořit stabilní prvek, založený na harmonii v postýlce i kuchyni, řeknete si. Jenže, důkazem z protikladu se stalo, že ty dvě pápěrky bez smyslu pro praktické věci, takřka bez vlastní vůle, ovládané jen neurčitým chtěním a sněním, v sobě našly spřízněné duše, že brzy dupaly jak smyslu zbavení, takřka jen pro dup sám, pro jeho nesmírnost tlumeného zapomnění. Když to do ní pral, její čilé oči mžikaly a ona hekala, když pohazovala hlavou, myslíc přitom na poslední sex s Vilémem, který ji rozproudil kundičku o něco žhavěji.

Určitě

Víno je šalebné, silný nápoj je zuřivý, A KDO SE JIMI DÁ OKLAMATI, NENÍ MOUDRÝ.

-Bible-

Ne každý je moudrý, někdo je vysloveně blbý jako tentononc, třeba jako já, protože je ožralý nejmíň pětkrát do týdně a většinu víkendu proleží s bolehlavem v chladném loži. Takovému člověku bych doporučil odjet do lázní - nabrat energii a zkoncentrovat se do velkých životních úkolů. Nebo aspoň se jet podívat na holky, co tam jezdí se zápalem plic nebo zpevnit tělo po porodu. Bývaly doby, kdy jsem neměl co do úst. Kdy mě vyhodili na ulic, protože jsem neplatil činži. Taky jsem nepříliš pravidelně navštěvoval školy atd. Utíkal jsem z domovů. Ty doby jsou nenávratně pryč. Teď se váš zhýrylý miláček topí v penězích. Plave ve škváře. Je jako podnikatel Babiš. Akorát víc úsměvavý a ještě s koulemi.

Před čtyřmi dny zdechl ten dobrodružný Amík z Washingtonu, co se vydal na opuštěné ostrovy obracet na víru divochy. Musel mít dobře rozjebanou hlavu, pokud si myslel, že uspěje. Jako správný křesťan si s sebou vzal bibli, jako dárky křovákům pak spínací špendlíky, fotbalový míč, rybářský prut a nůžky.

Poté co ho nejdřív uvítali křikem a smíchem, klouče ho zasáhl šípem vystřeleným z luku. Nikdo nebude narušovat komunitu těch, co žijí jen sami se sebou v lůnu neznečištěné přírody. Každý, kdo tamtudy jen prolétává, musí počítat s ním, že na helikoptéru se vznese sprška šípů...

Adolf byl dosud nezkušený mladík. Alžběta už narozdíl od něj něco zkusila: byla vydržovaná, dvakrát znásilněná, zasnoubená a celkově hodně klukům vykouřila. Jemu bylo devatenáct, jí o rok více. Když na ni myslel, a myslel na ni tak často, jak jen si umíte představit, vznášel se na obláčcích rozkoše. Byla to taky trýzeň, přesto trýzeň sladká. Neboť byl pln mučivých myšlenek o tom, jak báječné by bylo, kdyby jen mu dovolila sevřít ji v náručí, líbat ji na ústa, ba i kousat ji na bradavkách.
(Pokračování dnes)

Slet zrnek

Kamera v těch chvílích snímala akci zamlženě a zmateně, a bylo poněkud obtížné rozeznat, komu patří který úd, neboť intimním místům, jež obě pohlaví rozlišují, se režisér obratně vyhýbal. Je nahoře mladík, nebo dívka? Kdo koho líbá na různé části těla? Při těchto záběrech nepomáhal divákovi ani dialog; doprovázelo je pouze hlasité a vydatné oddychování a tu a tam zasténání či řičení, jež mohlo vycházet právě tak z úst muže jako ženy.