Vypij koktejl do dna

Ranní světlo se prodralo škvírou v roletě a dopadalo na lůžko. Něžné světlo zaplavovalo spáče po orgii. Na okamžik se dalo uvěřit, že slunce je výraz něčeho, co miluje lidi a trpí za ně. Na tom zlatém přílivu se kolébali, teprve v hodině rozbřesku si uvědomovali své uvěznění, a tak se asi probudili oba ... současně... jak tomu chce každá známost z hostince. Jenže on se převalil na bok a zdálo se, že znovu usnul. Vstala a hned šla do koupelny. Zkontrolovat, v jakém stavu má tělo po těch prostocvicích. Mysl měla podivuhodně jasnou, jako by zlaté světlo vstupující skrz rolety mělo schopnost pronikat do věcí, takže mohla rozumět pohnutkám obvykle skrytým, pohybům, kterým jindy nepřičítala důležitost ani význam. Viděla na sobě několik šrámů a modřin, hlavně v oblasti žeber a když se otočila, na zadečku pruhy od řemene, to je dobré, to naštěstí rychle zmizí. Ve tváři byla jako vždy oslnivě krásná. Usmála se na sebe. Tělo vzdorné bohyně, tvář samolibého anděla, obvyklá kombinace, na kterou nachytá kdejakého drsňáka. Otevřela skříňku, ve které odpočívala její rezervní láhev brandy. Přidržela si láhev u nosu a vdechla výpary až hluboko dozadu, tam, kde se zdálo, že nos a mozek splývají v jedno. Alkohol ze včera ještě ovládal její motorické schopnosti. S rozkoší si dala hlt, pak druhý... Už zítra si to rozdá s Prasákem Eddiem, kamarádem toho, co s ní spal dnes. Vylezla z koupelny a od dveří ho pozorovala. Jak tam spí, nedutá, nevydává ani chrápání.
"Jsem potvora," pomyslela si. Poškrábala se na nose a vzpomněla si na Viléma, s nímž se naposledy mrouskala na hrázi.

Nicméně se rychle vzchopila, došla k posteli, zatřásla jím a když s nelibostí zjistila, že zase usnul, zajela mu rukama do trenek.