Nosit ji na rukou

Tichým, vemlouvavým, téměř zlomeným hláskem cosi drmolila, ale nebylo jí valně rozumět.

Znělo to jako:

"Net--res-tej ---- mě, pro -- sím." (pláču*** nikoho nezajímám*** snažím se přežít***)

"Jak si přeješ, potrestám pouze tvoji zadnici."

Načež se ozval její přerývaný nářek. Vůbec plakala jak najatá, po celou noc, co si jí užíval. Zbičoval ji a polil voskem, až se mu přestávalo líbit, jak na těle vypadá. Nicméně si pouze vybíral část manželčiny povinnosti.

Tak to stojí v Ústavě. Vzali jsme se před společností i před Bohem, takže musíme kopulovat, když jsme žena a muž. Tak nějak zhruba to stojí zapsáno v listnách černé na bílém a co je psáno, je taky dáno. "Takže máš utrum," zrekapituloval svůj výklad plačíčímu uzlíčku neštěstí, které mu leželo u nohou schouleno v řetězech a který vypadal víc mrtev než živ.

"Kdybych jen věděla, jaké monstrum si přivádím k oltáři," sténala. Trhala si vlasy v chomáčích, stále znovu a znovu se pokoušela doplazit se ke dveřím.
Myslela, že si užije fajnovou svatební noc. Ale fajn moc nebyla. Aspoň pro ni ne.

Tou lesklou, šlemem olezlou hračičku, co má obvykle v trenckách, ji nekompromisně strkal do úst, pokoušela se mu ho ukousnout, ale nenechal se přechytračit - později se s ní otíral o její poraněné závojíčky, než do ní tvrdě vstoupil.

Její kozy byly jako dva kousky dortu, v němž bylo obsaženo všechno. K pití by si teď nejradši otevřel láhev kulmbašského, políl jí ty dvorce a kousal je do krve! Nach vína a rudá krůpěj krve by sice vedle sebe byly k neroznání, ale tím líp, aspoň nemusí litovat, že je prolívána krev tak prvotřídní manželky.

Povaleč v cukrárně

Na kurtech ležel jemný poprašek. Stačilo jen nadzvednout jim sukýnku, když seděly na lavičce a ládovaly se nějakou značkovou vodou a mohly být... mohlý být odpaněny.

A i když patřil k horizontálům, v životě nedosáhl do výše obroučky nebo nepřehodil míč přes síť, jeho revírem byl gauč, kde jen seděl a chlastal krabičáky, uměl ocenit bělostnou krásu vypjatých prsou, které se potily v zápalu tenisové hry.

Bavili se o spoustě bláhovostí , když zčistajasna místnost pročísl vystřelený Amorův šíp. Vstoupilo totiž do galerie to nejluxusnější kotě, jaké za poslední tři léta viděl.

Jeho srdce zabušilo v nesprávném taktu k hudbě, a to mu způsobilo nejasnou trýzeň.

Ano, řekl si v duchu, obával jsem se nejhoršího - a tu se nejhorší zhmotnilo v její rozkošné prcině... už je to tak, zamiloval jsem se...

...do závanu feromonů.

Prokletý živote, zas mi nastavuješ druhou tvář čili řiť?

Nebyl ovšem nemocen, jak zbledl, jen neskonale ospalý. Přepadla ho malátnost, chtěl zaspat velký a významný okamžik svého dosavadního života. Vymazat tu prcinu z hlavy. Ale ne, pořád se mu jen tím spíš objevovala před vnitřním zrakem stále méně oblečená, až brzy byla tak, jak se říká s nadsázkou ohledně svršků, nevinná jako samotná Eva.

Někdo z průhledných důvodů zhasil světlo.... Asi se mu při pohledu na štědře stavěnou slečnu postavilo péro a nechtěl, aby všichni návštěvníci galerie viděli, jak ho má malé. Nebo velké jako mustang?! Každopádně nechtěl působit poprask, takže prostě zhasl. A vypařil se do vedlejší místnosti. Nikdo samozřejmě netušil, kdo to mohl být, protože to mohl být prakticky kdokoliv, až na čerstvě ženaté tatínky a starce s Alzheimerem. Hosté se střídali na postech jako vojáci na stráži, chodili si pro přípitky, z kterých se staly už plnohodnotné džbány a džbery a klábosili o nových metodách tvoření na poli výtvarného umění.

Ten, který zhasil světlo, si teď mastil kance na záchodě, úplně sám, neboť dveře na toaletu zamkl, v zajištěné kabince, kde se normálně vykonává větší potřeba, zatímco mu sliny stékaly na žaluda.

Ale znovu se nepřijde na to, kdo to mohl být, protože si vyhoní rychle a nikdo ho nebude podezírat z honitby, každý si jen řekne, až přejde kolem pitvorné řady nervózních čekající na čůrání, že se šel vysrat, protože nemohl unést pohled na současné umění. A až vyleze, nepohlédne její stranou, neboť nesmí riskovat, že vyteče (či potřetí, když počítáme i jeho řídkou stolici) podruhé během tak krátké chvilky, místo toho se prodere davy a vyleze do prosluněné ulice, odkud povedou jeho kroky do hospody zvané Pecivál.

Tento příspěvek je inspirován skutečnou událostí.

Expirační doba

V břiše mu probudila živočišné štávy. Smrděla kozlinou.
Byl už na skoro na konci schodiště, dvacet stop pod povrchem, ale pořád ji cítil.

Na jazyku!

Většina jeho kreseb znázorňovala pohlavní akt.


Byla divoká jak Alla Nazimova a ani neletěla na holky, prostě nymfa.

Představuji si ji takto:

Bude krásná a štíhlá. Bude na mně hodná. Bude bohatá, skvělá a věrná. Na druhého chlapa se ani nepodívá. Pokud odjedu, stále bude čekat jen na mě, i kdybych byl pryč 10 let.

Distributor alkoholu

Byla hezká, kvetoucích lící, s vysokými ňadry, s kaštanově hnědými, příjemně zvlněnými a pěkně učesanými vlasy, hnědýma, kulatýma dětskýma očima a s malým rubínem na krásné ruce.

Mělo hustě pršet

Jejich životy kráčí po špičkách.
Obličej stažený strachem.

Dívat se, trpět a čekat

Peklo si ho vzalo.

Klopýtl a ledová ruka mu vyrvala z hrudi život...

Jehož jméno znamená vznešený

Smrt tiše stála

u našich hlav

Tvé krve se bála

tak se jí zbav

Nesnáším čiperné slečinky. Zbožňuju ty, které nehnou ani prstem a na všecko mají pomahače.

Jsou to pravé ženy, když nedělají nic samy, kromě výměny tampónů a pečení krtkova dortu.

Protože která žena se namáhá (v smyslu hrubé, ubíjející práce), hrubne.

A přestává pro mě být ženou.

Stává se jen kusem krajiny v té nepřeberné mozaice, z níž si nás mozek hněte realitu.

Cílová podoba žena je tedy tak fantastická, protože ji nechceme věřit realitu a tak reálná, že jí nemůžeme zařadit do sféry fantazie. Jako obraz schizofrenika, na kterého mluví hlasy ve zmatených rodech, a říkají mu, že na to nemá! "To nedokážeš, jseš ztracenej."

Jakmile však štulce i výsměch slyšíme praskat ze sluchátek vnímání, jsme už napůl milionáři, zrovna jako když zjistíme, že má schizoš na srdci důležitou věc. "Bojím se chodit ven, je to peklo."

Každopádně ženská, ta prehistorická mašinka na děti, má i své kladné stránky.

Než padne noc, bude na vás vás současný miláček (snad protože vás ještě nepodvedl s nejlepší kámoškou) pohlížet bez citového zaujetí. Jako na zástupkyni jiného živočišného druhu. Právě tak to dělá váš kluk ušatá. Způsob, jak se vás dotýká, budí dojem, že o vás nemá jiný zájem než sexuální.

Od úst mu kanou sliny, ale kdy se naposledy zajímal o to, jak se vlastně na světě cítíte? Schválně mu někdy šáhněte zničehonic do rozkroku. Pokud se na vaši šťavnatou postavičku bez slova vrhne, pak jste buď velmi šťastné nebo velmi hloupé!

Párkrát přirazí, vycáká se a zítra se na vás bude zubit při snidání, kterou mu ke všemu připravíte. A vy budete šťastné jak blechy, uvidíte. Právě tak to děláte a říkáte tomu Láska.

Ach, ta vaše lidská láska! Je tak hluboká, že nemá žádné dno, tudíž je plytká.

Konvoj nepochopení se znovu pohnul a dal se dopředu hlemýždí rychlostí. Což by nevadilo, kdybyste nebyli v písku pouště...