U sebevrahů ve smrti schází systém

Už tu nejsem.

Simulakrum sexu

gsasfa

Když prdíš, zakryj si ústa

fsa

Proměna dívky v sukni

fas

Hermeneutika svádění

Počítá se, co se stalo kdysi v daleké minulosti? Pokud ano, mohu sem připsat příběh, který se skutečně stal poté, co moje zdrogovaná přítelkyně skočila z mostu.

Pár dní jsem neexistoval. Přibíhal jsem jak pejsek k policii, ke koronerům, k jednotce rychlé pomoci a přibíhal jsem jak na písknutí, aniž bych o čemkoliv uvažoval a cokoliv chápal. Velkodušně mi nabídli psychiatra, ale odmítl jsem s tím, že už jsem na valení brouků do hlavy příliš starý. Ale jak starý?, bylo mi sotva devatenáct, byl jsem mlčenlivý chlapec, který už půl roku drhl schody v jedné chemičce a domů chodil tak akorát proto, abych sebral nějaké prachy a šel se do výčepu ožrat. Můj pocit bezmoci mírnila akorát ona, nevinná, usměvavá dívka, kterou jsem stáhl do nezřízených kokainových dýchánků a do kolotoče neřesti. Chodila do čtvrťáku a měla celý život před sebou. Se mnou skončil, jakmile mě potkala na pankáčském koncertě. Navěky jsem změnil její směřování...

Jak jsem předeslal, nedalo se mě považovat zrovna za proroka slušného hospodaření s prostředky, nenáviděl jsem prohibici, bavilo mě čichat ředidla a že by mě čistota těla nějak lákala, to se nedalo říci, skoro přesnější by bylo uvést, že jsem píchal cokoliv se hýbalo a mělo otvory. Tak jako já změnil působení stálice té dívky, mě změnila příhoda, která se odehrálo, když mi bylo nějakých třináct. Tehdy do místního výčepu přišel k nálevnímu pultu jakýsi divně oblečený maník, byl od pohledu šílený, snad profesor psychologie nebo aspoň docent náboženství a představte si, požádal o sklenici mléka. Okamžitě jsem zařval, už slušně pod parou: "Vyhoďte ho! Pro něj je chmel rostlina zla." Přidal se ke mně nějaký starší, slušně oblečený výpitek: "Škoda skla, přivezte mu krávu!" Ale do mého mladého srdce se začalo vkrádat podezření, že věci nejsou tak černobílé, jak se jeví. Byl opravdu rum ten správný nápoj pro dospívajícího kluka? Babička mi tehdy kladla na srdce, abych nikdy nezačal pít. Že opilci jsou bez výjimky hovada, v životě nic nedokážou a ještě ničí humanistické smýšlení ostatních, poctivých a střízlivých občanů. Myslel jsem tehdy, že budu řídit organizace, která se pomůže v životě prosadit těm černým Petrům, těm, kteří si sáhli na dno a přesto pili dále, ale už nemohli se zařadit mezi pracující, protože jim odcházely síly. Pozoroval jsem, jak se snahy o zřízení takové organizace míjí s úspěchem, jak mi starosta metá do tváře argumenty, že radnice prostě nemůže přispívat na alkoholiky a že pokud chci, abych dostal dotace, že se budu muset zdržet lihovin a mí chráněnci se mnou.... ještě za mnou poslali fanatického zástupce odborů, který posílal do novin články, které v nich nikdy nevyšly a který viděl zřejmě víc než jen chvilkové vzplanutí v těch nepředstižných konstruktech teoretika Strany za podporované pití, které jsem tehdy pouze čmáral na papír.

Abyste mi špatně nerozuměli. Na všech lidech záleží. Záleželo mně i na střízlivých, ačkoliv jsem se nikdy netajil s tím, že s nimi nesouhlasím. Záleželo na mě, na starostovi i na vás. Záleželo na nás především Bohu. A jen Bůh věděl, proč...

Později jsem sbalil jednu zakyslou vdovu, bylo mi šestnáct, poprvé jsem poznal, jaké to je prznit kus masa a její syn, trafikant, který provozoval služby všeho druhu, mi později s dojetím v očích líčil, jak se to její matce líbilo. Na další etapu, trošku již vyčerpán věčným posedáváním v barech, jsem vyrazil v Přerově. Tam mi osud postavil do cesty dvě ušmudlané sestry. Obě mě milovaly a hřmělo to mnohohlasou ozvěnou, když se naše cesty rozcházely, jak jsem však věřil, pro dobro věci, neboť se na mně rychle stávaly závislé.

Tehdy jsem pochopil, že největší blaho přináší popíjení čaje a kouření dýmky, skládání puzzlí a povídání o Klusovu vánočním vystoupení, že to je maximum, co vztah může mládenci dát. Nicméně ve mně narůstalo přesvědčení, že nejsem jen mrtvé tělo zkroucené v nějakém výčepu, že stále žiju a mohu temně a zlověstně prosazovat svou vášeň. Problémem bylo, že v těch prázdných a tichých místnostech, kde jsem zůstával většinu nocí zcela sám, že se v popelavých stínech měsíce v nich dělalo jaksi ještě tišeji a zdálo se, že tam tratím samu esenci života, aniž bych nějak výrazněji získaval poznání. Spousta děvěk jen chtěla šukat, jak to chtějí mladé dívky i dnes. Marně jsem se pokoušel je nevnímat. Unikal jsem léčkám a v podstatě jsem samoúčelně zabíjel všechny dobré návyky, kterých věru nebylo mnoho, ale na které jsem byl pyšný. Dluh nebyl splacen, ale přinejmenším uznán a bylo na mně, jestli z něj učiním závazek nebo ho budu ignorovat. Slyšel jsem hlas, aniž bych jej zaslechl a aniž bych mu rozuměl. Kromě onoho "musíš pít", kterému jsem byl nucen naslouchat, říkal ještě "a dostat se do kalhotek návštěvnic melodic death metalových koncertů", a tento příkaz bylo obtížně tlumit.

Rozvedl jsem pavouka

První část pro dívky, druhá pro kluky.

Neboť pavouci zaujímají v říši zvířat unikátní prostor. Snovací žlázy schované v prdelce nepatří ani tak do sféry sci-fi jako do libovolného rožku, k jakékoliv břízce nebo ke kamínkům, kde si tito nesmírně ohební a šikovní tvorové loví na horší časy kořisti. Bradavky mají pokryté vývody na tyhlencty žlázy, z nichž pak vyrůstá jak přes cedník neuvěřitelná směs bílkovin, zvaných síť, během hodiny udělají pavučinu desetinásobně či dvacetinásobně větší, než jsou oni sami. I ti, co loví skokem, používají síť jak pojistku, asi jako třeba horolezci, kteří nemají nohy, raději používají ruce, než by spoléhali jen na sílu své páteře.

Stává se, že jim pomáhá větřík, bríza v houští. Křižáci obzlášť, s jejich kolovými sítěmi gigantickým rozměrů, se mohou radovat, když jejich fastastické schopnosti snovat přihrává do karet vynikající hmat, kterým se dorozumívají při námluvách a při dupačkách přímo na závěsných lanech, uprostřed nedozírných lánů řepky. Signální vlákno, když si chcou zadupat, vydá na síť otřesy, ke kterým se přibliží samička. Je větší a hladovější než samci, a ti ji proto musí přesvědčit, že nejsou oběť, ale nápadníci. Bubnují tak na kraji sítě signály, kterým rozumí jen Nadržená samice. Bohužel častokrát se v případě zvlášť gurmánských samic stane, že je samou láskou, krátce po tom, co od nich dostane nálož do tváře, sežere. Mi se zdá, že původní monogamie, se kterou lidstvo přišlo do styku, byla porušena z hospodářských důvodů. Můžeme říci ekonomických. Takže např. se setkáváme s tím, že v raných zemědělských a pastýřských společnostech byly ženy i děti pro muže hospodářskou výhodou. Ženy pro něho pracovaly a dětí po pátém nebo šestém roce se začaly uplatňovati na polích nebo při chovu dobytka nebo si tam dosaďte cokoliv se kdysi provozovalo. Proto se podle mého názoru začalo víc vyhledávat styky s ženskými a nejmocnější můžové jich chtěli mít co nejvíc. Podobně v průběhu evoluce i pavoučí samice ucítily, vzhledem k jejich prostorovému uspořádání, potřebu samce až do konce využít. Jak se nejlíp zbavíš konkurence, přítěže i daru v jednom? Prostě je absorbuješ, strávíš a vyloučíš. Tím, že nebude dárce vajíček existovat, bude alespoň o jedno hladové hrdlo míň.

Připomněl jsem si dávného známého, na sobotu a neděli najatého pingla, který roznášel nápoje v imitaci piké, v nějakých hadrech z příze a kdykoliv jsme přišli do toho "podniku", majitel seděl u okna a zdálo se, že vyhlížel hosty. Ať bylo dvacet pod nulou a chlad vykrajoval ze sněhu plátky ledu, nebo se usměvavé prvosenky v květináči natáčeli k pípě, vždycky seděl u okna a buď že přemýšlel o kšeftu, nebo prostě soustředil zbylou energii k meditaci o nešťastných rozhodnutích, které učinil. Sám číšník nechtěl o svém šéfovi mluvit a se slzou v oku upozorňoval, že se tak zasmušilý teprve stal, jinak že se chová ke svým pracovníkům slušně a že často po zavíračce přijde do kuchyně a umeje dvě tři sklenky nebo nakrájí na kolečka cibuli. Prý čeká, že uvidí, jak mu běží naproti bývalá manželka, která ho opustila před šesti lety.

---

V těle ženy je touha zapsána na lakmusový papírek, očekává, je to jeji privilegium a z historie víme, že feministické hnutí je její ženskost, to hnutí, se kterým uzavřela podivné a kruté spojenectví, se podivně vyjímá v její náruživé tváři. Je dnes jako psychoanalytička bez psycha. Zůstává absolutní panovnicí na území zdánlivosti. Jen ona maří všechny pokusy o vstup do hry svádění, obratem ruky maří smysly a drtivou maskulinní moc obrací v chvějíci, křehké, zranitelné vytí o spásu. Kdo popíru tuto kouzelnickou moc ženy, vůbec nepochopil prostou podstatu hry a strategii zdání, na níž je svádění založeno.

Aktivita klitorisu je zajisté jednou z voleb ženské rozkoše. Zdá se, že ženy volí samce intuitivně na základě preferencí, jež uzrávaly v průběhu bytování a taky podle určitých vaginálních zkušeností. Stimulace naděr zrovna těma rukama, doteky na vulvě, reflexní odraz tlaku v zadní části okolo vagíny zrovna těmi prsty, to vše hraje při rozhodování bezděčnou, ale zcela jednoznačnou roli, kterou žena nedokáže pouhou vůli potlačit. Proto právě ta transfigurace mužské hněvivosti, agresivity, vzepjetí testosteronu, který ač v lásce nepodléhá výkyvům, při svádění se napíná a větví, jako by byl ztělesnění mužovy touhy a přirozeným projevem jeho funkčního těla. Podstata tělesnosti uložená v pohlaví vystupuje s konečnou platností do popředí a stojíc proti svému osudnému soku, snaží se mu vypovědět vojnu, zvítězit a přitom jej nezašlapat do země. Stává se jen zřídka, že se mládenec v osmnácti hluboce a upřímně zamiluje a obvykle jeho vášeň nevydrží ani rok, přesto prý existují případy, že se takový polyvalentní chudák stane obětí bujení a láska ho za pár let či desetiletí stráví, takže si raději dřív či později je nucen sáhnout na život a ukončit ho např. motorovou pilou. Svádění se ovšem jako znaku, který převrací ostatní znaky, nemůže nic vyrovnat. V psychologii se učíme, že všecka konvence je reverziblní. Ve svádění ovšem neexistuje ani psychologie, ani anatomie. I žena je v něm zdání a propadá se do hlubin mužství. Namísto aby se bránily urážlivým projevům, udělaly by tak ženy lépe, kdyby se nechaly svést, neboť v tom spočívá tajemství jejich zvláštní moci.

Pavouk

Kterému stvoření byly výstupní dveře také dveřmi vstupními?

Přece kočce. (V mnoha jazycích i něžné označení pro samičku lidskou). Chodí jedněmi dveřmi dovnitř a těmi samými se plíží do noci. Často chodí sama, ale někdy se v její přítomnosti objeví myšky.

Láska je mnohem více než jen touha po pohlavním obcování. Pravím, že je hlavním východiskem z osamělosti, jakou trapně pociťuje většina mužů a žen po velkou část svého života. Ve většině lidí tkví hluboce zakořeněná bázeň před chladným světem a možnou krutostí stáda, víme, jak stádo umí být kruté k tomu, kdo je růžová ovce. Proto mladíci touží, aby byli milováni, a tuto touhu často zakrývají drsností, neotesaností a pánovitostí, dívky pak svárlivostí a hubováním a vypisováním milostných eskapád na blogy!

Ti, kdo nikdy nezažili hlubokou důvěrnost a vřelou družnost, plynoucí ze šťastné obapolné lásky, přišli o to i nejlepší, co lidský život může poskytnout. Taky přišli o to nejhorší, co může poskytnout, uveďme si pár příkladů: rozchod a souzení o děcka a ponižování a ústrky. Soused píchá mužovu ženu, ta píchá sousedova kamaráda, jediný, kdo nepíchá, je chudák muž, který sní o prsaté sousedce. Do toho svorně v neděli chodí na mši a vyměňují si rozumy.

Láska sama nemá ceny, je-li pouhým projevem pudu po vlastnictví, to je pak na úrovni práce, konané pouze pro peníze. Kdo koná práci jen pro peníze, přijde zaručeně do pekla. Práce, činnost ze všech nejposvátnějších, vyžaduje po nás, abychom se jí oddali s čistou, nezištnou touhou po zušlechťování světa. Je proto tak důležitá, že se obrácí k nám jako k poslednímu zřídlu, které ji může naplňovat. Teď sice v Česku letí trend kyborgů, že si necháš vpoperovat čip pod kůži a otvíráš si jím dveře atp., ale to nic nemění na faktu, že kyborgové pracují stejně jako lidé vědomě, nikoliv bez vědomí, jak by to pro spoustu tvorů v pracovním procesu bylo přijatelnější.

Pohlavní styk odloučený od lásky nemůže přinésti hlubokého uspokojení pudu. Neříkám, že by k němu nemělo nikdy dojíti, neboť kdyby se měl zameziti, museli bychom vytyčiti tak neúprosné přehrady, že by i k lásce těžko docházelo. Pravím jen, že pohlavní styk bez lásky má malou cenu a má se na něj pohlížeti především jako na pokusy, jež mohou vésti k lásce.

Kolikrát se nám stalo, že jsme potkali bezvadnou škvírku a tam nám baštila z ruky, takže došlo až k uskutečnění pohlavního aktu v zavšiveném motýlku u řeky a pak jsme si uvědomili, že ji nemilujeme nezemskou láskou cherubínů, ale pouhou pudovou lačností chtíče? Měli jsme v tu ránu chuť si napráskat a ublíženě odejít do noci, kdybychom znovu nepohleděli na alabastr její kůže, skryté pod krajkovou peřinkou a ergo znovu nedostali erekci. Pokud lidé necítí již žádné mravní závazky k píchačce na jednu noc, nemůžeme se divit, že se rodí děti se zaječím pyskem, koňskou nohou nebo obrostlé prašivinou. Jako jejich nezodpovědní rodiče pouze naprcávali chvilkový chtíč, tak budou tyto prokleté děti navěky bídně trpět v realitě, kde je jediným příkazem člověka za každou cenu ubližovat, aby se dostal před ostatní a neskončil na dlažbě.

Něco jiného je, když přijdou děti. Ale láska je anarchickou silou, která, je-li jí ponechána svoboda, nedá se poutati žádným zákonem ani zvykem. Zvlášť patrná je síla lásky u těch, kterým byla odjakživa odpírána. Kteří byli trestáni, biti a pro které nevysvitla na obzoru naděje, dokud si poznenáhla do jejích srdcí nenašla vchod láska.

Jak jste si možná všimli, pokud jste někdy byli zavřeni v nemocnici, všeobecně se pacientům věnuje jen velice málo péče, ať už dobré nebo špatné, výjimkou jsou ti, kteří onemocněli nějakou zajímavou a poučnou chorobou. Třeba láskou. Kdo byl v blázinci, ten ví, že psychiatři jsou zpravidla nemocnější než jejich pacienti a že zdravotní sestry trpí nejrůznějšími formami sociální deziluze, ať jde o formu velice přesvědčivých bludů nebo obyčejné povýšenectví. V osm je podávána snídaně, které se říká polévka. Je to doopravdy polévka, řídká, zeleninová, a plavají v ní rozmáčené kousky chleba. Později se prochází na vizitě chodbami jakýsi vážný vysoký doktor s černým plnovousem. Vlídně se usmívá na ty, kteří projevují závaznější symptomy choroby nebo jsou úplně v delíriu. Na ty však, co se třesou vzrušením a třeští radostí, jako se třese chlapec, když se prvně dotýká blanky děvčátka, pohlíží kramobyčejně zasmušile.