pátek 11. června 2021

Těsně pod ofinou veliké pomněnkové oči

Naproti tomu Marta patřila k docela odlišným typům. S ní byla vždycky prdel. Ať už přeneseně nebo reálně v posteli. Dávala si totiž líbit projíždět si zadek od kdejakých nových známostí, jež potkávala pravidelně akorát na pařbách. Nebyla nijak zvlášť přitažlivá, ale měla tuky na správných místech a proto kdykoliv ji oslovil šampónek, ochotně se nechala pozvat na panáka a pak na zmrzku. Moje nejlepší kámoška byla zas něco jiného. Ne že by nechtěla mrdat, říkala, ale k čemu je mrdání bez lásky? možná se někomu zdála jako totální vyhulka s plynulým nemravným slovníkem, ale rozhodně nebyla kurva a narozdíl od slečen vrstevnic měla taky svou hrdost. Své pohlaví nedávala zadarmo. Bylo třeba o ni bojovat, o Martu ne, ta dala každému. Marta měla slinu na prachy, takže když viděla, že ten kluk může mít maskáče od Lagerfelda, protože se mu elko třpytilo na rozporku, okamžitě svou pozornost zaměřila tam, i když třeba pila broskvovou vodku s nějakým jiným zajícem. Prostě opustila stůl a šla ho nabalovat třeba i před bar. Měla úžasnou vyřídilku a humor byl její šamstr, takže byla oblíbená. Snažila se o nové známosti všude, na parketě i venku. Pod lampou ostatně sbalila nejvíc kluků, protože světlo z diskotéky, jak známo, má tak nešikovnou vlnovou délku, že dělá slečny škaredější, než jsou, což je nechtěný efekt, jejž pouliční osvětlení bezprostředně před vchody na tancovačky často zmírní. Poznala tedy ty laciné úspěchy u opačného pohlaví... a v jejím případě to nebylo nic zahanbujícího, jako vidíme u některých pokorných povah, které tím, že nic hezkého nezažívají, jsou doslova ohromeni a stydí se, když se jim malinko zadaří a dostanou svých pár měsíců či dvouletek půvabné, obapolné lásky. Často ji tedy nabodla harpuna nic netušícího rozjařeného maturanta např., její čudlík byl nejvíc odírán v období stužkováků. 

Vzpomínám si živě na Oldřicha, nebo Ondru, teď už nevím, něco takového. Nevěděl, že Marta je kompletní bordelmamá i dohazovačka v jednom a nic netuše, sám u ní chtěl zkusit štěstí. Druhého dne přišel do nálevny a tvářil se jako kakabus. Říkal, že v životě nepotkal holku, která by ho tolik zklamala. Toužil po vztahu s ní a místo vztahu dostal sex, ze kterého si nic nepamatoval, neboť do něj po zbytek večera i u ní doma lila cinzana a levná vína. Když se probudil a chvíli převaloval v zatuchlé, zpocené, spermatem zamořené posteli, jejímž povlečením prošlo tolik divných týpků, na okamžik zapochyboval, zda je tam správně. Něco rachotilo. Otevřel tedy naplno oči a podíval se směrem, odkud zvuk přicházel. Přišla z vedlejší místností, oháknutá jak vánoční stromek a otázala se jej, zda je připraven odejít, protože musí nevyhnutelně zamířit na nákup. Ale tak jako má nejlepší kámoška, tak i Marta vykročila do nicoty a nic ji z její dráhy nemohlo vyšinout. Zabořila se do břečky, noha uklouzla a polámala se celá... umřela v šestadvaceti na syndrom získaného imunodeficitu.

čtvrtek 10. června 2021

Vyzáblý chlapík s koňskou tváří

Tento pán nebyl ničím zajímavý. Kromě jeho vizáže. Nepatřil k hezkým chlapům, nedalo by se ani říct, že je průměrně hezký. Jeho čelist byla nějak moc rozklížená, neměl dobré zuby, rty vypadaly jako rty krysy. Pohled byl téměř skelný. A ne proto, že by nějak pil, naopak nepil vůbec, což mu na půvabu taky moc nepřidalo. Dřív patřil k zlaté mládeži. Ne snad proto, že měl bohatého papínka a že si mohl v osmdesátkách a dál dělat, co chtěl. Nikoliv. Jeho život připomínal běh, strastiplný běh o jakés takés živoření. Možná i o život. Proto si ho tito kluci vyhlédli a vycházeli s ním jako rovní s rovným. Teď už měl skoro padesát, ale pořád v něm byla malá dušička, pořád se nějak bál, že mu někdo vezme důchod nebo třeba jen právo na důchod, tak působil. Byl útlý, neměl skoro ramena už, asi tím, že nikdy valně nepracoval a když, tak víme, jaké to jsou práce. Pro holky někde v kanclu. Jestli někdy v životě brousil sexy kundu, bych snad ani nemyslel. Možná tak malé, mladé holky s vlasy v zaprášených síťkách, které dělaly někde v pekařství, tam bych to ještě viděl reálně. Ale znal jsem ho už pět let a měl jsem čím dál reálnější podklady pro víru, že s ním něco nehraje... a pak to přišlo.


Policie ho obvinila, že znásilnil třináct slečen. Mladých tak akorát na to, aby mohly nosit podkolenky. Věděl jsem, že s ním něco nehraje. A jeho chování, v době, kdy jsme se docela spolu bavili, začínalo zrovna hraničit s posedlostí... a já to nepoznal. Nedal to na sobě znát. Nikdy o ženských ani o malých holkách nemluvil.

Ale měl takový ten podivný pohled, když třeba pil Poděbradku. Takový jako že může vzít kliďánko sekeru a někomu s ní useknout hlavu. Toho jsem si byl vědom. Ale ostatně byl ze severní Moravy, tam kdejaký strýc nosí ten výraz a tváří se brutálně.


Když mi pak vysvětlovali, co vlastně s děvčaty dělal, bylo to skoro jak z nějaké ponuré knihy, z knihy obklopené valem nevyřčeného. Nicméně odpověď na to, proč... jsem nenalézal.. a pomalu si zvykal, když jsem se převaloval v posteli a snažil se na to nemyslet, z nocí stavět kroky a z ticha zeď...


Ale jedna kámoška ho zhodnotila: "Mně se nikdy nelíbil, měl takový divný kukuč."

středa 9. června 2021

Abnormálně hezká komorná



Jsem nasmrt v neštěstí;
loni, ach mockrát loni.
Mrak vlasů přes les voní:
vanilkou neřesti.



Něco vám tu pošlu z mé sbírky Sendviče reality!

Měl jsem z ní takový divný pocit. Jako přepadá partnery nádherných ženských, když se kolem nich vyskytne ještě nějaká atraktivnější... říkáš si: budou problémy.
A taky že byly... nenechaly na sebe dlouho čekat.. její tiziánovské vlasy, její žvatlající papulka, útlá brada, linie čela, hluboké, marnivé oči... byla stvořena pro svlékání!

A teď něco jiného. Měl jsem sen jako trakař. Uprostřed pokoje stál starý, ale dosud statný muž oblečen v lesnickém obleku. Máchl rukou, ať jdu blíž. Tomuto gestu odporoval poněkud strnulý postoj a musel jsem poněkud zaražen, až k němu, abych uchopil jeho ruku. Přistoupil jsem blíž a věděl jsem, že dělám chybu, protože z něj zářilo něco nečistého, zlého. 
V ten moment se změnil ve stařičkou bělovlasou paní v čepečku. Měla umělé zuby, které jí vypadly, když se chtěla zasmát. Řekla nejhnusnějším hlasem vypísklic, doprovázeným vyzývavým pozvednutím obočí, že touží po tom mi udělat felaci... V tu chvíli jsem myslel jen na to, že bych se vymluvil na to, že jsem třeba dárce spermatu a že chci odpoledne akorát dát "vzorek", přičemž doktoři mi doporučovali,, abych neměl tři dny žádný erotický program. Protože využití dárce je pro společnost přínos... a sám dárce je přínos.

úterý 8. června 2021

Světlo škodolibosti rozhořelo se v šedivých očích

Za celý život jsem poznal málo tak prudkých a tak teskně vzpomínaných rozkoší, jako bylo to odpoledne v tiché zahradě na konci světa, na konci života, kdy jsem mluvil s dvěma starými americkými dámami o detektivních románech. Jaké štěstí dokáže člověk (po čtyřicítce) najít v nezávazné marnosti.
Není marnost sama o sobě. Všecko je marnost a proto nic není marnost.

pondělí 7. června 2021

Pole antihmoty



Viděl jsem strnulé oko veliké jako zralé jablko zející v přičmoudlé lebce
a dlouhý pulsující trup


pak dlouho nic...



fortis in arduis, prototyp
fortis... v pekle nudy



Nezmohl se na nic, dokud jej nevylovili náhodní chodci či cyklisté z říčky při.. nevím kde. Prostě ze Svitávky, tam, kde je teď zrekonstruovaná nádrž... co pomáhá při povodních.
Skočil tam úplně sám... mohlo mu být dvacet pět, víc ne.


Byl nadrátovaný? Ani kapka. Skočil, jako když chceš skončit celé to trápení, tu marnost. A já jen hleděl a sledoval, jestli vyplave.


Bylo mi to jedno.


Mě by taky nikdo nelovil. Mě tedy ne.


Rozdíl je v tom, že já bych neskákal.
Já tedy ne.

sobota 5. června 2021

Nevyplaš milence na mezích

Potkal jsem zas Geopardiho, toho šíleného Itala, který vedl to holičství. Vyznačoval se jakýmsi úbytkem kapacity spermatovodu. Nestříkal tolik, jako za mladých let, když si bral svou první ženu a když ji před zoologickou zahradou zpíval ári z Dona Giovanniho.