Jsem nasmrt v neštěstí;
loni, ach mockrát loni.
Mrak vlasů přes les voní:
vanilkou neřesti.
Něco vám tu pošlu z mé sbírky Sendviče reality!
Měl jsem z ní takový divný pocit. Jako přepadá partnery nádherných ženských, když se kolem nich vyskytne ještě nějaká atraktivnější... říkáš si: budou problémy.
A taky že byly... nenechaly na sebe dlouho čekat.. její tiziánovské vlasy, její žvatlající papulka, útlá brada, linie čela, hluboké, marnivé oči... byla stvořena pro svlékání!
A teď něco jiného. Měl jsem sen jako trakař. Uprostřed pokoje stál starý, ale dosud statný muž oblečen v lesnickém obleku. Máchl rukou, ať jdu blíž. Tomuto gestu odporoval poněkud strnulý postoj a musel jsem poněkud zaražen, až k němu, abych uchopil jeho ruku. Přistoupil jsem blíž a věděl jsem, že dělám chybu, protože z něj zářilo něco nečistého, zlého.
V ten moment se změnil ve stařičkou bělovlasou paní v čepečku. Měla umělé zuby, které jí vypadly, když se chtěla zasmát. Řekla nejhnusnějším hlasem vypísklic, doprovázeným vyzývavým pozvednutím obočí, že touží po tom mi udělat felaci... V tu chvíli jsem myslel jen na to, že bych se vymluvil na to, že jsem třeba dárce spermatu a že chci odpoledne akorát dát "vzorek", přičemž doktoři mi doporučovali,, abych neměl tři dny žádný erotický program. Protože využití dárce je pro společnost přínos... a sám dárce je přínos.
Žádné komentáře:
Okomentovat