Klesla jí bradička

Krysí dostihy

 Ano! Během noci přišel tajuplný sníh, jemný poprašek, tenký jako mlžný opar, jenž se přelévá v západním větru. Byl to sníh, jenž musel překonat dlouhou vzdálenost, než se dostal až k mámu oknu. Stále z něj ještě čpěl pach moře a pach té skulinky, kterou jsem tu noc píchal. Byla jako zvědavé dítě, neustále se přesunující ke mně blíž na té barové židličce. Pak jsme si dali drinky a zmizeli tak náhle, jako se objevili. Píchal jsem jí skoro celou noc, byla to neodolatelná pichna. Bylo jí možná dvaadvacet. Takže potřebovala asi třetinu lidského věku na to, aby si mohla se mnou užít!

Závidím jí!

Rovnovážná

Nikdy nezapomenu na její pach. Ten ohromný pach vzdouvající se síly, krásy v rozpuku ženství!

Ve vazbě

 Kde jinde bych byl než právě tam. Seděl jsem tam celou noc. A mám na rok podmínku. Nesmím už sexuálně obtěžovat mladé holčičky. Což se projevuje tak, že jim vtiskuji polibky. 

Samozřejmě ne za střízliva, za střízliva se honím za staršími děvčátky. Ale když se trošku napiju, lákají mě mladší...

Zabijácká kráska

Pižmo a moře. To jsou dvě velké věci na světě. Dvě největší věci. Z jedné z nich vzniká žena... a z druhé vlastně taky. Obojí chutná po ženě. Přesněji - po zázraku života, s něžnou dírkou!

Mlčení jehňete

Kdyby ses radši dal na řezníka, Ludwigu, mohli jsme žít v úplně jiném světě. Ve světě, kterému by nevládli kanci a ploštěnky citů, ale pořádní týpci. Kteří by neměli komplexy méněcennosti a nepokládali za vrchol života prosadit se v něm přes mrtvoly! Tak nevím, jestli ti mám děkovat, nebo tě litovat, ale v každém případě jsi udělal aspoň pět hezkých skladbiček, včetně mého oblíbeného sextetu pro klarinety a rohy a fagoty!

Čtvrt tisíciletí a někteří tě pořád znají. To jsi tedy prorazil, dá se říct.

Sedni si, buď tak hodná

A když už sedíš, tak mi laskavě vysvětli, proč jsi vůbec na začátku naší rozmluvy stála. Copak snad trpíš nějakou bláznivou nemocí, jež může zasáhnout stejně dobře hlavu jako nohy, projevit se ochrnutím nebo divokými gesty, vyvolat stejně katalepsii jako nespavost? Nemocí, která zachvátí tvou kačku stejně rychle jako tvoje úlisné oči přistávající v barech na poklopcích? Copak necítíš, že jsi obyčejná jako všechny zlatokopky?

Znal jsem podobnou, jako jseš ty. Byla to, dá se říci, stále ještě mladá žena neskutečně slabých nervů. Labilní jak kaštany v čokoládě. A jediné, co ji odlišovalo od tebe a tvých kámošek, víceméně bylo, že upadala při bolestech zubů do křečí, které trvaly několik hodin a opakovaly se, když byla svým přítelem vyzvána, aby se svlíkla... Ale co my víme, jestli neužíváš stejné strategie, když jde o toto citlivé téma...