13 důvodů, proč jsou zrzky v kurzu

"Tys mě udeřil," řekla. V jejím hlase nebyl hněv, ale úžas.
Napadlo ho, že to bylo zřejmě poprvé, kdy se někdo dotkl těla Anny Ovčáčkové Tumachrové zlostnou rukou. "Ano, odpověděl. Samozřejmě. A udělám to znovu, jestli nezavřeš zobák. Už si na mě nebudeš otvírat tu svou nevymáchanou hubu, miláčku. Radši si na ni dej zámek. To ti říkám pro tvé vlastní dobro. Tohle už skončilo. Jestli chceš v tomhle domě někoho buzerovat, tak si kup psa."
Manželství belhavě dobíhalo do cíle ještě několik měsíců, ale fakticky skončilo okamžikem dopadu Františkovy dlaně na stranu Anniných úst. Vyprovokovala ho, bůh ví, že ho vyprovokovala.

To bylo před dvěma lety a teď mu nějaký člověk, který se ani pořádně nepředstavil, čumí do tváře a sděluje mu, že je mrtva.

"Jak? Co se stalo?" Pomyslel na to, že při autonehodě nemohla zařvat, byla to ta nejopatrnější řidička v Olomouci.

"Vloupání, znásilnění, poprava sekerou," mechanicky odříkaval ten pán.

Povinně kuřba a pak na kutě

Víte, jsem nesmírně rád za vás, za blogery, kteří tu - někteří nenápadně, jiní s nápadným virválem, pokukujete, zda náhodou nepřibyl nějaký brilantní článek, nějaké to dechberoucí psaníčko mistra uzurpuma... Výpadek proudu na pár dní, který měl za následek pád tří sloupů elektrickým vedením - protože na posloupnosti koneckonců v psaníčkách nezáleží, už se vymlouvat nemusím a nebudu, protože je definitivně zažehnán. Kompjůtr mám taky... sice ne nijak zánovní nebo rajcovní, ale zatím tluče. Klávesnice je hnusná jak bradavka zhýralé babky, píše se mi na něm dost nepohodlně, protože rozložení kláves je neortodoxní, ale píše se. Bůh tedy zachovej a požehnej Stálého čtenáře, který tu právě teď slídí... A to má tři ráno. Neustále tu okouní nějaká dívka v kalhotkách, která si prohlíží články na telefonu a pak do komentářů vzkazuje, že jsem úchyl nebo něco horšího. Buď ona nebo jiná dívka, která se nevyjadřuje a jen nevychází z údivu, že jsou na světě takoví sexisti.. a nebo ještě další odrůdy vás, čtenářů a čtenářek, které jsou mi daleko milejši, i když o sobě nedávají znát... Inspirace u mě jako u ostatních nepřichází klopotně a pomalu... pořád pryští... obvykle jako hadice spermatu, kterou někdo vsune do otvoru sviňky. Psaníčka, narozdíl od dětí, přijdou jednou za čas na svět zcela bez porodních bolestí. Jen jsou dny teplé a dny horké, kdy kromě chuti pít kořalu a mexická piva s ledem a umírat nemám takřka nic na srdci. Nic upřímně zapovězeného ani nic pošmourného, čím bych vás mohl pošpinit, zkrátka žádné transcendentální moudro, co bych sdělil nějaké anonymní mase shromážděné na místním blogu. Neprotáčejte oči. Můžu vás nakrmit, no problem, nic mi není bližšího. Ale nechtějte, abych se taky díval, jak vyžíráte perly, které vám spolu s otrubami hážu... Uvědomte si, že jste zde dobrovolně. Nikdo vás nenutí do četby. Stejně jako vás nikdo nenutí chodit do práce nebo si měnit kalhotky. Ale že to občas některé děláte, děláte hlavně kvůli sobě.

Okolí se sice tváří, že mu na tom záleží, ale mně je to šumafuk...

Mne zajímá jen příběh za vašimi víčky.

O dívce s ptákem

xcy

Štíhlá

gsdgs

Již dorazil

Utíkal jsem a zase se vracel a všude jsem se setkával s troskami, z nichž bylo mi šoufl!

Ještě hodinu

Po bouři se mraky rozplynou a bude vše, jako bylo předtím.

Obchod elektronikou v Číně

Zrovna seděla na lavičce a učila se nanejvýš zodpovědně na čtvrteční test ze zeměpisu. Anička cudně tajila dech, aby se její ňadra nevzdouvala v odpoledním horku a nenápadně pohlédla směrem k poklopci chlapce, který před ní procházel. Měl na sobě adidasky, šortky Puma a černé tílko Bufu.

Když si všiml pohledu upřeného na ta místa, zarděl se a otázal se slečny:

"Vy mě sledujete, slečno?"

"Zcela právem," odpověděla Anna s přesladkým a neodolatelným úsměvem.

"Dobře to umíš říkat, ale je to jen zbožná fantazie, že my dva spolu budem provádět prasečinky," odsekl jí jinoch jaksi pohněván.

Tu se bleskurychle zvedla z lávky a křepkými ptačími skoky přiběhla k svému pánovi. "Nechtěla jsem působit dojmem lehké děvy. Víš přece, že za určitých okolností v každé počestné ženě dřímá děvka," pronesla truchlivě.

Usmál se, protože měl nyní její sexuální tvary takřka na dosah. A dodal, aby si dodal zdání slušňáka. "Tak pojďme ke mně do bungalovu, je to jen kousek."

Jemný údiv, jemný úsměv se rozhostil na její pusince.

Procházeli pak do sebe zavěšeni ulicemi, z nichž byl čas vymetený a než došli k bungalovu, třikrát se políbili pod lipami. Cítila se jako princezna, ale aniž kdy pochopila, že její princ je zlý jako Voldemort.

Když mu pak o dvě měsíce později mezi domy, které stály nakřilo a hnaly se do kruhu, prozradila, že je v tom, bylo to k smíchu a bylo to k pláči s tou jejich svobodou.